Já a běhání

16.12.2014
Běhání bylo už od dětství součástí mého života. Už někdy v sedmi letech jsem absolvovala svoje první závody v triatlonu. V osmi jsem začala hrát házenou a přes žákovská družstva jsem se dostala až do juniorské reprezentace a družstva žen. Hrála jsem interligu za DHK Zora Olomouc a Sokol Poruba. Běhání v rámci přípravy mi nikdy nevadilo, ale ani nijak extra nebavilo.
Na vysoké škole jsme chodily běhat do lesa s kamarádkou, protože to byl fajn způsob, jak se odreagovat od učení a navíc hned vedle kolejí byly pro běh ideální podmínky. Neměřily jsme uběhnutou vzdálenost ani tepovou frekvenci, spíš jsme se často hned po běhání zastavily na pivo :-) Běhaly jsme prostě pro radost a na žízeň :-)
Běhání mě opravdu začalo bavit až po porodu prvního syna v roce 2011, kdy jsem se chtěla dostat co nejdřív do formy a hrát zase házenou. Běhala jsem s kočárkem po parku a poprvé mě napadlo, že bych někdy mohla zkusit nějaký závod. Na jaře 2012 jsem si konečně stáhla do mobilu Sportstracker a začala si měřit vzdálenosti. Až do teď jsem běhala systémem „jdu si na půlhodinu zaběhat“ nebo „dvakrát oběhnu park a půjdu domů“. Teď už mě závodění opravdu lákalo, ale termíny závodů byly o víkendech, kdy jsme hrály zápasy a házená měla pořád přednost.
Přerod z házenkářky na běžkyni nastal v létě 2013, kdy jsem podruhé otěhotněla a uvědomila si, že se dvěma dětmi už nechci hrát házenou. Bylo rozhodnuto :-) Hned v červnu 2014 jsem běžela svůj první závod. Bylo to na Hlučíně, 9K, dva měsíce po porodu, s úžasným pocitem :-)

Žádné komentáře

Okomentovat