Nenávidím běhání x miluju běhání :-)

14.12.2015
Kdo neběhá jako by nebyl. Běhají všichni a často jsem někde četla něco ve smyslu „já jsem nenáviděl/a běhání a teď bez něj nemůžu být“. Do tohoto pocitu jsem se nějak neuměla vcítit, protože běhání mi nikdy nevadilo. Když jsme ve škole běhaly sprinty, bavilo mě to a ani delší tratě jako osmistovka nebo cooperův test jsem nevnímala jako něco, co bych měla nenávidět. Když už jsem to četla asi v desátém rozhovoru, rozhodla jsem se zjistit, proč vlastně tolik lidí nenávidělo běhání. Opravdu to tak je nebo to všichni říkají schválně, aby o to víc vynikly závody a uběhnuté kilometry? Je to něco jako „před a po“ když zhubnete?
Oslovila jsem kamarádky, kamarády a běžce z Mattoni Free Run a ostravského Runga, aby mi napsali, jak se vyvíjel jejich vztah k běhání a vpodstatě během prvních pár odpovědí mi to bylo jasné a říkala jsem si, proč mě to nenapadlo samotnou???
Většina z nás se s běháním jako sportovní disciplínou setkala na základní škole. A tady se taky začal tvořit náš vztah běhání. Ve všech ostatních předmětech jsme se nejdřív něco učili a potom se z toho zkoušelo nebo se psala písemka. V tělocviku to bylo jinak, přišel učitel a řekl běháme šedesátku, pátnactistovku a později třeba coopera. Většinou nám nikdo neřekl, jak máme běhat, co dělat s rukama, jak u toho dýchat, ale bylo potřeba splnit osnovy, taky jsme musely všechno zaběhnout na čas. Přesně naopak než se píše v každém článku o tom, jak začít běhat. Trošku to zjednoduším, protože to není tak černobílé jak to napíšu a jsou samozřejmě výjimky. Někomu běhání šlo samo, byl mezi nejlepšími a i když ho třeba přímo běhání moc nebavilo, tak tu hodinu nějak přežil a bylo mu to celkem jedno. A potom tady byla druhá skupina, kterým to nešlo. Byli třeba trošku silnější, míň pohybově nadaní nebo prostě jenom neuměli při běhání dýchat a ti si běhání pěkně zprotivili. Protože běhání je přece nuda, člověk se u toho málem udusí, je to stres, spolužáci se vám smějou a učitel vyhrožuje špatnou známkou. Další častou věcí je běhání za trest. Hrajeme v tělocviku přehazovanou a který tým prohraje, si dá dvě kolečka kolem tělocvičny. Proč radši něco nedostanou vítězové? Nevím, jak na vás, ale na mě platí spíš pozitivní motivace než ta negativní. Myslím si, že nejsem jediná, koho dobrý výsledek nakopne k ještě lepšímu výkonu. Jak to máte vy?

Jasně, že jsou lidé, které běhání nebaví a dělají nějaký jiný sport. Třeba můj muž je sportovec, ve všech sportech je lepší než já a bavilo ho běhat sprinty (a vlastně i teď ho to baví), ale běžet víc než tři kilometry už je pro něj trochu nuda. Navíc mi vždycky říká, že přece Bolta zná každý, ale maratonce nezná nikdo. Což musím bohužel souhlasit 😀
A proč jste tedy začali běhat a jak jste si zamilovali běhání?
Zajímavý důvod, proč začít běhat měla Beáta, naše slečna na hlídání. Minulý rok si zlomila kotník, musela na operaci a když jí potom vytahovali šrouby, doktor jí řekl, že už si nikdy nezaběhá. A ji, přestože předtím neběhala, to tak vyděsilo a nakoplo, že začala běhat. A pořád běhá :-) 
Tento důvod byl ale jeden, jinak většinou vaše cesta od nenávidím běhání po miluju běhání měla hodně podobný scénář:
„Chci zhubnout nebo zlepšit fyzičku. Začnu chodit na aerobik/spinning/zumbu/…. Aha, v době kdy začíná lekce jsem ještě v práci nebo nemám hlídání pro děti. Budu cvičit doma. Hmm, to mě moc nebaví. Začnu běhat. To nenávidím. V tělocviku mi to nešlo. /Trenér nás nutil v rámci přípravy běhat./ Jsem tlustá všichni se mi budou smát. Ale běhá tolik lidí, kamarádka už běžela závod, sousedka taky začala. To přece nemůže být tak hrozné. Proč by to jinak všichni dělali? Něco na tom musí být. Přečtu pár článků, jak začít běhat. Všude se dočtu, začni běhat pomalu a klidně ze začátku střídej běh a chůzi. Ty jo, paráda, ono to funguje. Já běžím. Já běžím rychleji než před měsícem. Já uběhnu víc než před dvěma měsíci. Zhubla jsem. Přihlásím se na závod. Ta atmosféra je úžasná. Miluju běhání :-D“
A protože mi napsalo hodně z vás, kteří jste začali běhat a něktěří jste i poslali fotky ze závodů, chtěla bych prostor v tomto článku dát právě vám. Taková pochvala před nastoupenou jednotkou a třeba inspirace pro někoho dalšího :-) Protože si myslím, že každý rád slyší, že se mu něco povedlo a že to někdo ocení. 
Jako první moje kamarádka Pavlína. V září uběhla s úsměvem na tváři svůj první půlmaraton. A napsala mi moc hezkou větu – Je fajn být vzorem pro dceru Alici :-) Krásné :-)

Petra, Jana, Silva, Monika, Ludmila, Diana
Všechny jsou to bývalé sportovkyně, které běhají. A navíc Petra B. je starostka našeho městského obvodu, kde se každý rok koná několik velkých běžeckých závodů. A já jsem moc ráda, že máme starostku, která ty závody nejenom slavnostně odstartuje, ale také sama běží :-)

Iva
Iva se přes různé sporty dostala k běhání a teď běhá s Mattoni Free Run v Ostravě. Společně s odpovědí mi poslala fotku svého syna v cíli Run Tour :-)

Radim
Radim je Mattoni Free Run kouč. Původně hrál fotbal, teď běhá, běhá hodně, běhá závody a povedlo se mu vytvořit velice přátelskou běžeckou partu. To myslím mluví samo za sebe :-)

Martina
Marťa jezdí na koních. V létě začala běhat a v září uběhla svou první desítku :-)

Tak co, kdo si jde dnes zaběhat? 😀 Já určitě jdu :-)
Mějte se krásně a běhání zdar :-)
A.

Počet komentářů: 9

  • Odpovědět Alžběta Utíkej mami utíkej 20.12.2015 at 22:29

    Ani jeden tělák za celý rok to je slušný výkon 😀 A láska je nádherný důvod proč začít běhat :-) Super :-)

  • Odpovědět Alžběta Utíkej mami utíkej 20.12.2015 at 22:27

    Tak jestli běžíš sama proti sobě, tak ti to jde fakt luxusně. Takové dálky a výšky si fakt neumím představit. Sice mě to vždycky u tvých článků napadne, ale pak se ráda vrátím ke svým pětkám na silnici 😀 A že mě čteš mám obrovskou radost :-)

  • Odpovědět Alžběta Utíkej mami utíkej 20.12.2015 at 22:21

    Peti tak to klobouk dolů, že jsi to nevzdala! Jsi fakt dobrá!!! A úplný souhlas s Babetou 😀

  • Odpovědět Alžběta Utíkej mami utíkej 20.12.2015 at 22:19

    A zalíbilo se ti to tak, že běháš takové dálky :-) Paráda a klobouk dolů :-)

  • Odpovědět BabetaRuns 19.12.2015 at 11:57

    A já běhání teda vždycky nesnášela… Myslím, že našem gymplu jsem měla rekord, že jsem ve druháku nbyla ani na jedný hodině těláku :) Až se se mnou rozešel jeden chlap (to je asi 2,5 roku zpátky) a tak jsem si říkala, že se buď 1) uchlastám nebo
    2) musím nějak vyplavovat endorfiny.. a tak jsem začala běhat.

    No a pak jsem se potkala s Němcem, který mi na druhým randeti řekl, ať s ním běžím půlmaraton (a já že teda jako jo)… a tak jsem začala běhat víc. Z lásky. K němu :)

  • Odpovědět BabetaRuns 19.12.2015 at 11:53

    Jo, tak teď už teda chápu, proč máš břicho jako BŮH :)))

  • Odpovědět Jitka 18.12.2015 at 14:36

    Ty jsi šíleně plodná, já tě vůbec nestíhám číst! :-) Musím dohnat…
    Já běžím sama proti sobě, běhala jsem vždycky ráda, ale už ta patnáctistovka bylo utrpení, nikdo nám neřekl, že to nemůžeme napálit, já se somatotypem sprintera jsem všem utekla a po sto metrech zdechla (aneb mé jediné čtyřky z těláku :-D) a tak je to dodneška. Nejsem na vytrvalostní běh stavěná, mám jako Cartmen ze South Parku těžkou kostru, jsem pomalá a přes veškeré tréninkové úsilí nejsou moje pokroky nijak dramatický. A i když mi to nárazově (tu méně, tu více) vadí, nedá se se s tím nakonec dělat nic, než to prostě přeběhat 😉

  • Odpovědět Peťule Balášová 17.12.2015 at 9:05

    Já jsem běhala vždycky s oblibou… Od první třídy jsme měli závody (pořádala je moje mamka učitelka :)) a ty mě moc bavily. Opičí dráha, přespolní běh, 50m a tak. Začala jsem v třetí třídě závodit i na 800m a byla jsem schopná porazit bez tréninku holky z oddílů. Doma jsem oznámila, že bych chtěla dělat atletiku místo flétny, ale nebyla jsem úplně pochopena. Mamka mi řekla, že nejsem zas až tak dobrá a že z flétny budu mít aspoň dobré plíce :(( Takže mám za sebou 7 let flétny :(( ((k ho.nu, mimochodem). Na osmiletém gymplu jsem pokračovala jednou za rok na závodech středních škol v osmistovce, byla jsem tam nejmladší a porážela i starší holky… Jen se mi "nikdo nevěnoval". Pak jsem přibrala jak čuník a bylo po běhu :)) Ve dvaceti jsem začala lehce koketovat s cyklistikou, pak triatlonem. Ale nikdo z rodiny nebyl nikdy ani na závodech :(( (až na dvě výjimky, kdy jsem si to "vynutila", to však bylo až těsně než jsem otěhotněla).
    Takže já mám sport tak nějak vybojovaný sama se sebou :)))
    Jsem se nějak rozepsala, promiň za slohovku :)))

  • Odpovědět Veronika Strnadová 15.12.2015 at 13:36

    Super článek! Všichni ti tvoji známí, co začali běhat, září jak sluníčka:)
    U mě byl průběh klasický: Je mi patnáct, mám pubertu, nenávidím běhání. Ve škole z něj mám trojky/čtyřky. Ale potřebuju zhubnout pár kilo. No tak to zkusím…
    …a ejhle, po pár utrápených pokusech se mi to zalíbilo a už mi to zůstalo.:))

  • Okomentovat