Nikdy neříkej nikdy

11.3.2016
IMG_5752

Včera jsem četla u Verči článek o 101 cílech, které by chtěla zvládnout za 1001 dní. Říkala jsem si, jak je hezké takhle si postupně odškrtávat věci, které si člověk naplánoval a skutečně udělal. Zároveň jsem si u toho vzpomněla na svůj seznam/wishlist, který jsem si tvořila v hlavě někdy během vysoké školy. A jediné, co můžu říct je, že jsem opravdu špatný plánovač.  Moje plány o tom, jak budu žít v Brightonu v cihlové řadovce, budu pracovat v prosklené kanceláři, chodit do práce v kostýmku a na vysokých podpatcích a na dovolenou pojedu sama s batohem do Thajska, se zatím nějak neuskutečnily. Ale pracuju v Bohumíně, to je podobné jako Brighton nebo ne? 😀 Zato se mi ale pěkně plní seznam věcí, o kterých jsem si řekla, že bych je nikdy neudělala. A pak jsem udělala a dělám.

A jaká jsou moje „nikdy“?

  1. Nikdy (ale fakt nikdy) nebudu bydlet v Ostravě. Chudáci lidi, kteří se tam narodili, ti to tam asi mají rádi, ale jak se tam někdo může přestěhovat dobrovolně? Realita? V Ostravě jsem od svých 18ti let, kdy jsem sem přišla na výšku. Pak jsem byla necelý rok v Anglii a rok jsem bydlela zpátky v Olomouci. Líbí se mi tady, jsem v Ostravě spokojená a když přijíždíme po dálnici a vidím panelové ostravské panorama, cítím se doma. Pro zbytek republiky, hlavně pro olomoucké kamarády, naprosto nepochopitelné, ale je to tak :-) Ale zase pak když se blížím k Olomouci, cítím se doma taky :-)
  2. Už nikdy nebudu chodit s žádným Čechem. Jednoho Čecha mám už více než pět let za manžela a jsem naprosto spokojená 😀
  3. Až budu těhotná, tak rozhodně nepřiberu víc než 15 kilo. Nebudu jako ty tlusté líné ženské, co se válí doma na gauči a kynou. Haha 😀 Zatím to bylo jednou 25 kg a podruhé 20kg. Žádné ležení na gauči, ale dlouhé procházky, jóga, plavání, spinning do 7.měsíce (pak už jsem nedosáhla na řidítka) a stejně se ze mě stal hroch. Uvidíme, jaké to bude potřetí.
  4. Nebudu trénovat malé děti. Nebaví mě to. Nemám na děti trpělivost. Postupně jsem začala ustupovat, že možná někdy, za pár let, až budou kluci větší, možná příští rok…. Teď pomáhám s tréninkem přípravky hokejistů a dělám s nimi suchou přípravu v tělocvičně. Baví mě to moc a když minulý týden Sebastian sám udělal kotoul, který jsem ho učila, měla jsem z toho radost ještě dva dny. Jedna z nejlepších zábav posledních týdnů je hledání her a vymýšlení cvičení, aby to děti bavilo. Některé potom cvičíme i s holkama na kruháči. Včera jsme třeba s dětmi hráli hru bomba – potopa – nálet. Děti to bavilo moc, smáli se, nechtěli skončit a zároveň se u toho pěkně zapotili. Že bychom to v úterý zahrály na kruháči na rozběhání? 😀
  5. Už nikdy nebudu pít.
  6. Už nikdy nebudu kouřit! To se mi opravdu povedlo :-)
  7. Tu zkoušku z betonů přece nemůžu nikdy udělat! Udělala jsem a celý den jsem si potom užívala pocit, který dost lidí popisuje po uběhnutí maratonu, že teď už zvládnu cokoliv na světě, že jsem fakt dobrá. Oslavila jsem to potom na Stodolní ve velkém stylu, abych si druhý den ráno mohla říct:
  8. Už nikdy nebudu pít zlatou tequilu.
  9. Nebudu svůj největší kritik. Nebudu na sebe tak přísná. Snažím se o to. Na jedné straně mě tato hrozná vlastnost, zlozvyk nebo jak to vlastně nazvat nutí zlepšovat se a učit se nové věci. Na druhou stranu často nevidím, že se mi něco povedlo, protože hned najdu dalších x věcí, co by se daly zlepšit nebo udělat jinak.
  10. Nebudu si toho brát víc, než jsem schopná zvládnout. Tohle jsem si řekla v životě zatím dvakrát a dost to souvisí s bodem 9. Dvakrát jsem skončila v nemocnici, protože jsem tu míru neodhadla a dvakrát jsem si řekla, že tohle už nikdy nesmím udělat. A přesto jsem zase minulý týden cítila, že se pohybuju na hranici svých možností. Doufám, že tentokrát jsem přibrzdila včas. Probraly jsme to s Terkou a hned druhý den jsem si maximálně užila zen jógu. Jóga by vlastně mohla být dnešní poslední bod v mém „nikdy“ seznamu.
  11. Jóga není nic pro mě. Je to nudné, člověk se u toho nezadýchá, všichni tam chodí v batikovaných tričkách, radši půjdu na spinning než na jógu…. Jojo, nikdy předtím mě nenapadlo, že budu sedět v pozici motýla s hlavou opřenou o cihličku, dýchat, poslouchat hlas lektorky a  a bude mi to připadat jako ta nejlepší věc na světě :-)

Pro mě platí klasické „nikdy neříkej nikdy“, takže až třeba příští rok budu soutěžit v bikini fitness, přestěhuju se do Poruby nebo budu laktační poradkyně, nejspíš mě to nepřekvapí.

Co vy? Jak jste na tom? Co byste nikdy neudělali? Zajímal by vás některý z bodů víc, že bych o něm napsala samostatný článek? Kromě té tequily. O té se víc napsat nedá 😀

Mějte se hezky.

A.

Počet komentářů: 10

  • Odpovědět Verča (www.zivotabeh.cz) 13.3.2016 at 16:29

    Psala jsem komentář hnedka chvíli poté, co jsi v týdnu publikovala článek, ale asi se nějakým nedopatřením neodeslal, tak to zkusím ještě jednou.:-)
    Jsem ráda, že jsem Tě inspirovala, pojala jsi to naprosto skvěle a vtipně!
    Bod č.3 mám stejný, tak jsme na sebe za pár let, až budu chtít mít miminko, fakt zvědavá.:D 😀
    Momentálně si třeba říkám, že bych už NIKDY nejela na all inclusive, protože člověk z té země skoro nic nepozná. Ale věřím tomu, že tento názor třeba s příchodem dětí změním.:-)
    Také jsem si říkala, že si nikdy nenechám kecat do běhání, no a ejhle, už skoro 2 měsíce běhám podle trenéra, který mi do toho kecá těžce a já jsem nadšená jako nikdy předtím.

    Docela by mě zajímal nějaký Tvůj článek o jídle. Jak se stravuješ, jaký máš přístup k alkoholu, jestli se to nějak změnilo poté, co jsi začala trénovat s Terkou atd. :) Sama se na podobný v blízké době chystám, ale vím, že má strava není někdy úplně ukázková a moc ráda bych se inspirovala u dalších běžkyň:-)

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 14.3.2016 at 9:55

      Děkuju :-) No a all incusive pobyt bych tam klidně mohla dopsat taky. Poprvé jsme takhle byli ještě bez dětí v Řecku a říkala jsem si, že tohle už nikdy. Jeli jsme se známými, kteří měli děti, já jsem byla čerstvě po operaci kolene, tak jsme souhlasili. A teď s dětmi to naopak vyhledáváme, protože jídlo formou bufetu, celodenní přísun zmrzliny a pití je s dětmi o dost pohodlnější než nějaké cestování a jídlo v malých útulných hospůdkách.
      Článek o jídle bych asi mohla napsat. Ale nevím, jestli to bude nějak inspirativní :-)

  • Odpovědět Vavřa 11.3.2016 at 23:54

    Bety, na tvůj bod 4…..nebudu nikdy trénovat malé děti si přesně pamatuju 😀 😀 a jsem moc ráda, jak tě to nakonec chytlo, protože přesně ten pocit, když ti děti „rostou“ před očima je k nezaplacení…. já tedy nikdy žádný seznam takových věcí neměla, povedlo se mi docela v ranném věku (po rozvodu v 25.letech) zjistit, že „nikdy neříkej nikdy“ funguje… a taky ještě platí druhé mé oblíbené… „nezkusíš – nevíš“ !!!
    Držím palce do dalších „nikdy“ a těším se na další víno 😉

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 14.3.2016 at 9:38

      Vavři, myslím na tebe pokaždé, když jedu na trénink s dětma a přesně si vybavuju, jak jsi mi to všechno říkala a já to nechtěla slyšet 😀 Na víno se taky těším :-)

  • Odpovědět Markéta 11.3.2016 at 19:52

    Hezký seznam, taky mám spoustu takových „nikdy nebudu….“ už dávno splněných. Třěba jako nikdy nebudu pít kafe, vždyť je to hořký. Nikdy nebudu pít víno, to nikomu nemůže chutnat. Nikdy nebudu jíst hořkou čokoládu. Nikdy nebudu chodit do solárka. Nikdy ….no, toho by bylo:D
    A Brighton musí být nádhernej, zatím je můj sen ho alespoň vidět, ale pak se tam určitě budu chtít taky přestěhovat! 😀

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 14.3.2016 at 9:35

      Taky slušný seznam splněných „nikdy“ 😀 Ten Brighton se mi moc líbil, ale trošku se bojím, jestli jsem si to město za ty roky nezidealizovala. A taky jsem tam deset let nebyla, takže už tam bude spousta věcí jinak. Určitě tam zajeď, ráda bych si přečetla článek o Brightonu z tvého pohledu :-)

  • Odpovědět Ráďa 11.3.2016 at 16:51

    Alžběto, krásný článek. Ještě teď se usmívám.

    „Nikdy nebudu bydlet v Ostravě“ … tak to mi moji rodiče překazili hned v porodnici, narodila jsem se v Ostravě Zábřehu a rok jsem v Ostravě žila. Pak do svých 18 let v Opavě, ale do Ostravy jsem jezdila za babičkou. Dodnes si pamatuju, jak mě fascinovaly ty kouřící komíny, na které jsem koukala i hodiny (a když se měnily šichty, tak z nich šlehal i oheň = předchůdce Haryho Potera)a jak mi „voněla“ chemička . Od 18 let žiju v Brně a na Ostravu nostalgicky vzpomínám.

    I všechna Tvá ostatní nikdy jsou zajímavá :-)

    Otočila bych to. Já jsem si vloni na podzim napsala seznam „40 věcí, které chci stihnout ve 40. roce svého života“. Psala jsem to na oslavě svých 39. narozenin s kamarádkou, a Tvůj bod 5: „Už nikdy nebudu pít“ rozhodně neplatil :-D. Úplně jsem na ten seznam zapomněla a před několika dny jsem na něj narazila. Celkem jsem se pobavila. Překvapivě, část bodů mám splněných, ale část mě ještě čeká (…. proč jsem si vymyslela, že mám navštívit všech 43 brněnských kostelů, fakt nevím) a některé budou hodně těžké (… jako třeba letět do cizí země za mojí spolužačkou z gymplu a do očí jí říct, že jsem plánovala její vraždu).

    Každý máme své „nikdy“ a své sny a přání. Tak přeji Tobě, Tvým blízkým i Tvým čtenářům, ať se nám ty sny splní!

    PS: a do 41. roku svého života si budu přát: „Proběhnout se s Alžbětou na bohumínském ovále“.

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 14.3.2016 at 9:30

      Přesně chemička, komíny, Vítkovice, oheň…první dva roky jsem na všechno jenom hleděla a říkala si, kde to do…. jsem 😀 Tvůj seznam je taky dost zajímavý, držím pěsti na jeho dokončení. Na bohumínském oválu se klidně můžeme proběhnout, ale jsem ostuda a ještě jsem na něm nebyla. Je sice kousek od SC, ale zatím jsem běhala vždycky v Ostravě. Může to být můj úkol do 33.roku života :-)

  • Odpovědět Monika 11.3.2016 at 13:29

    Tak já měla své nikdy!!!! Nikdy nebudu běhat, utrpení na softballovem tréninku v podobě ‚na zahřátí dvě kolečka ‚no fuj to nepřežiju 😀 a po 20letech se směju na hřišti které jsem oběhla 20X nebo snad už víc? Skleróza s věkem normální! Tak už od srpna běhám všude a měří mě telefon B-) doporučuji všem krásný den.

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 14.3.2016 at 9:25

      Tak to je krásné, že tě to běhání tak chytilo :-) Je zajímavé, jak k některým věcem člověk dospěje :-) Můžeme si jít někdy zaběhat spolu :-)

    Okomentovat