Jarní desítka v Kravařích - Utíkej, mami, utíkej

Jarní desítka v Kravařích

21.3.2016

V dnešním článku vám toho chci říct tolik, že doufám, že se do toho moc nezaplantám 🙂 Mám za sebou první závod sezóny, první závod pod vedením trenérky, závod, ve kterém jsem si zaběhla osobák, mám chuť do běhání a zrovna teď v pondělí ráno sedím u počítače, prohlížím si fotky ze závodu a prohlížím termínovku, kam bych se tak ještě přihlásila. Je mi hezky 🙂

Ale ještě před týdnem to tak nebylo. Nebojte, nedělo se nic strašného. Běhala jsem podle tréninkového plánu, ale chyběla mi radost z běhání. Taková ta chuť do závodění, těšení se na závod. Odběhala jsem sice tréninky, vlastně mě každý trénink bavil, ale zároveň se mi úplně hnusila představa, že mám o víkendech závodit. Neměla jsem problém s tím, že bych byla líná a nechtělo se mi trénovat. Nepotřebovala jsem si číst na internetu rady, jak se doma zvednout z gauče a přinutit se jít běhat, že potom budu mít dobrý pocit, že se můžu víc najíst a tak. Cítila jsem, že se dostávám do stejného stavu, jaký jsem zažila už dvakrát s házenou. Hodně trénuju, ale místo toho, abych se zlepšovala, přestává mě to bavit. Štve mě, že nemám čas na jiné sporty a hlavně se mi nechce hrát zápasy, ve kterých bych měla prodat to, co jsem natrénovala. Naplno jsem si to uvědomila minulou sobotu, kdy jsem odběhala náročný trénink, o kterém mi Terka napsala, že je to dost rychlé a možná budu muset přidat na každém intervalu pár vteřin. Odběhala jsem to přesně, měla jsem z toho radost, mohla jsem se potom najíst… Ale z celého závodu, který jsem měla za týden běžet, jsem se nejvíc těšila na to, až bude po něm a půjdeme z dětmi do aquaparku. Tentokrát mě zachránilo to, že jsem chytila nějakou virózu a téměř celý týden jsem neběhala. Taky jsem přemýšlela, jak z toho ven. Jak to říct Terce? Budu jenom trénovat a nebudu závodit? Budu trénovat míň? S tím mě Terka pošle do háje, budu bez trenérky a to nechci.

V sobotu před závodem jsme měly s Terkou společný trénink. A ona sama začala s tím, že pro mě asi bude platit, že někdy méně je více a že je na mě vidět, že mi to takhle nesedí. Měla jsem takovou radost! Všechno jsem jí během té hodiny, co jsme spolu běhaly, řekla. Domluvily jsme se na trošku jiném systému, ze mě všechno spadlo a potřetí v životě jsem zažívala zvláštní pocit, kdy nejprve přichází poměrně velké zklamání ze sebe samotné. Zklamání z toho, že neumím zatnout zuby a pořádně makat, že jsem to ve sportu nikam nedotáhla a podobné. Tohle je ale vzápětí vystřídáno obrovskou úlevou a vpodstatě okamžitým přepnutím do módu „jupí, zítra je závod, strašně se těším“. Poprvé jsem to zažila v Olomouci, když jsem se s trenérem Krejčířem domluvila, že už budu hrát jenom první ligu a ne interligu. Jela jsem potom tramvají a přesně si pamatuju, jak mi tehdy bylo dobře. Podruhé to bylo, když mě trenér Beňadík v Ostravě poslal z interligového áčka do béčka. Bylo to na jaře, běžela jsem ze Sarezy domů s Viktorkem v golfkách a měla jsem pocit, že se samou úlevou vznáším. A naposledy teď v sobotu, kdy jsem odjížděla od Šervůdu, kde jsme běhaly, zpívala jsem si v autě a šla jsem se potom s Viktorkem dívat na basketbal 🙂 Jsem v tomhle asi divná, ale jsem to prostě já. Obdivuju vás všechny, kteří běháte 400km za měsíc a makáte. Já na to nemám 🙂

No a k samotnému závodu 🙂 V Kravařích na závodě jsem nikdy nebyla, ale z nějakého důvodu jsem tušila, že to bude hezký závod. A byl. Potkala jsem se po dlouhé době s Markem a Tomášem. Seznámila jsem se s Verčou, se kterou jsme se znaly jenom z facebooku. Seznámila jsem se a společně jsme vyklusávaly po závodě s moc milou Ivanou. Vyhovovala mi trasa závodu, byly označené kilometry, spousta dobrých běžců, v cíli chleba se škvarkama a slivovice. Krása.

067

A jak se mi běželo? První kilometr samozřejmě o něco rychlejší než jsem měla běžet, ale pak už jsem se držela kolem 4:30/km, jak jsme byly domluvené s Terkou. Hned od začátku mě trochu bolely nohy a neběželo se mi tak lehce, jak jsem znala z některých tréninků.  Ale běželo se mi dobře a vcelku v pohodě jsem držela tempo. Kolem třetího kilometru se za mě zavěsil někdo, kdo strašně funěl a dupal, tak jsem poprvé použila pokyn „hraj si s rychlostí a zkus na chvíli zrychlit“. Za chvíli potom byla první otáčka, takže jsme se poprvé míjeli s rychlejšími běžci. V tuto chvíli jsem běžela jako šestá žena, první dvě měly hoooodně velký náskok, třetí nějak nevím a další dvě jsem měla na dohled. Kousek za otáčkou jsme se míjely s Verčou, plácly jsme si rukama a povzbuzovaly se. Občas foukl vítr, tempo jsem držela, občas jsem zrychlila, na cyklostezce jsme potkaly koně a v zatáčce fotografa. Nic zajímavějšího mě k popisu nenapadá 🙂 Měla jsem radost, že běžím ve dne, že běžím, že mě to baví a že jestli něco zásadního neprovedu, podaří se mi osobák. Někdy na sedmém kilometru jsem předběhla slečnu přede mnou a trošku jsem se přiblížila k Ivě. Poslední dva kilometry jsem se snažila zrychlit co nejvíc a i když mi to v tu chvíli fakt nepřipadalo a cítila jsem se spíš jako šnek, hodinky ukázaly poslední kilometr za 3:57, takže jsem fakt zrychlila. Juchů 🙂 Osobák 43:06, juchůů podruhé 🙂

109

Blížíme se do cíle, jsem unavená a mávám rukama. Přistižena při činu 😀

Co říct na závěr… Sedím tady s hloupým úsměvem na tváři, v hlavě má nápady na další články a těším se, až si zítra půjdu zaběhat. Dnes mám totiž volno a večer mě čeká jóga, juchůů potřetí 🙂

12887379_10207725370564713_550816465_o

Na stupně vítězů se nám to dnes nepovedlo, tak na nich aspoň sedíme 🙂

Výsledky najdete tady.

Mějte se krásně a běhání zdar 🙂

A.

 

Počet komentářů: 13

  • Odpovědět Jitka 26.3.2016 at 15:30

    Veliká gratulace ke krásnýmu osobáku! Myslím, že ten pocit zodpovědnosti, který na sebe sami nakládáme, je mnohdy těžší zahodit než vláčet dál. To, že to umíš, o mnohém vypovídá. Tak jen tak dál, jsem moc zvědavá na pardubický výsledek, bude parádní, šlape ti to luxusně :-). (A 400 měsíčně, to už je slušný ultra objem, není to pro tebe zbytečně moc? Klidně mi to napiš jen do mailu, ale kolik teď míváš?)

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 26.3.2016 at 16:31

      Děkuju 🙂 Těch 400km jsem jenom plácla právě jako objem, který je v tuto chvíli absolutně mimo moje schopnosti. Za tento měsíc jsem naběhala nějakých 150km. Doufám, že jsem zase něco nezapomněla zapsat. Většina tréninků je rychlých, různé stupňování rychlosti a úseky.To mě baví hodně 🙂 Často se rozběhávám a vyklusávám bez hodinek a zapnu je až na úseky nebo nebo na tempové běhy. Třeba i to zapisování kilometrů mě nebaví. Vím, že je to potřeba a člověk má přehled, jestli se zlepšuje a jak, ale já jsem fakt asi trošku anarchista. Mám všechny tréninky ve zprávách od Terky, tak vidím, že tempa, který mi před půl rokem připadaly strašně rychlý, teď beru jako ok. Ale prohlížení si záznamů v garmin connect mě zatím moc nebere. A na ty Pardubice jsem taky zvědavá. Všichni slibují, že je to rychlá trať a že se mi to prý bude líbit 😀

      • Odpovědět Jitka 28.3.2016 at 20:15

        Rychlá trať to je a líbit se ti to určitě bude 🙂 Já si říkala, že by byl naprostý nesmysl tlačit tě do nějakých velkých objemů, když se soustředíš na rychlost…

  • Odpovědět Ráďa 23.3.2016 at 15:44

    Super výkon, gratuluji! A ta fotka v zatáčce s vlajícím copem je skvělá 🙂

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 23.3.2016 at 21:38

      Děkuju 🙂 Ta fotka je super no, jako Pipi Punčochatá 😀

  • Odpovědět Vavřa 22.3.2016 at 22:25

    super, velká gratulace Bety, jen tak dál 🙂

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 23.3.2016 at 9:06

      Moc děkuju 🙂

  • Odpovědět Jarní desítka v Kravařích – Czech runner 22.3.2016 at 13:55

    […] kilometry běžím na dohled za Alžbětou. Hlídám si tempo a mám upřímnou radost jen z toho, že oba kilometry zvládám přesně v […]

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 23.3.2016 at 9:09

      Ty jsi kecka 😀 Vždyť jsi mě předběhl o dvě minuty 🙂 Ale díky 🙂

  • Odpovědět BabetaRuns 21.3.2016 at 15:49

    Škoda, škoda… budu fandit, tak bych na tebe křičela, co to dá 🙂

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 23.3.2016 at 9:10

      Děkuju 🙂 Jsem zvědavá do těch Pardubic 🙂

  • Odpovědět BabetaRuns 21.3.2016 at 13:53

    Skvělý!!! Jsi prostě nejlepší! 🙂

    Běžíš pražskou půlku?

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 21.3.2016 at 13:56

      Děkuju 🙂 Na vítězku jsem ztratila 8 minut,ale mám z toho závodu fakt radost. V Praze neběžím. Běžím 16.4.půlmaraton v Pardubicích.

    Napsat komentář: Jarní desítka v Kravařích – Czech runner Zrušit komentář