Mattoni Free Run závod - druhý letošní závod a druhý osobák - Utíkej, mami, utíkej

Mattoni Free Run závod – druhý letošní závod a druhý osobák

28.3.2016

V rámci Mattoni Free Run závodu na 5km jsem měla původně mít pouze workshop o běhání, ale pak jsem se v euforii po desítce v Kravařích rozhodla i běžet 🙂 A jsem ráda, protože to byl moc hezký závod. A to hned z několika důvodů – běželo se v Komenského sadech, které jsou samy o sobě hezké. Můj milovaný ostravský Central Park 🙂 Na start jsem to měla deset minut chůze, nepršelo, organizátoři měli všechno parádně zvládnuté, fotografové nachystaní, na startu byla hromada výborných běžců, ale taky kamarádů, sousedů a maminek, se kterými jsme se znaly jenom od vidění ze školky. Prostě palec nahoru a klobouk dolů 🙂

V pátek jsem měla předzávodní trénink s Terkou a běhaly jsme pětistovky v tempu, kdy jsem měla pocit, že běžím jako s větrem o závod. Dost mě to nakoplo a těšila jsem se na sobotu.  V sobotu ráno bylo škaredě a mě bylo jasné, že na workshop v takové zimě nikdo nepřijde. Nakonec z toho bylo spíš takové komorní popovídání. Nevadí. Třeba to někdy zopakujeme.

Nejdříve běžely svůj závod děti a na startu nechyběli Viktorek s Peťulou a Anička, dcera od Terky. Všichni se snažili a Anička dokonce holčičí závod vyhrála.

DSC_7966

DSC_7969

Po dětském závodě už mi byla celkem slušná zima, poslala jsem děti s Vikim a mamkou domů a stejně jako v Kravařích jsem musela protáhnout rozběhání a rozcvičení, abych se zahřála. Na startu jsme stáli společně s Tomášem, probírali jsme, jaký čas bychom chtěli zaběhnout a navzájem se podporovali, že to určitě dáme 🙂

DSC_8163

Hned po startu se kolem mě prohnala hromada závodníků a já jsem si jenom (stejně jako na několika dřívějších závodech) říkala, že jestli tohle tempo vydrží, tak jsou opravdu dobří a budu mít co dělat, jestli chci doběhnout na nějakém slušném místě. Ale ani tento závod nebyl výjimka a dost lidí start přepálilo, takže jsem postupně předběhla obě ženy před sebou a taky nějaké muže.

DSC_8206

Moc ráda bych teď napsala nějaký zajímavý nebo vtipný popis průběhu závodu, ale vpodstatě moje myšlenky byly omezené na „prosím, prosím, ať Terka vydrží až do konce závodu, ať mě vidí dobíhat do cíle“, z toho vycházelo taky „Alžběto makej, ať tam Terka nemusí moc dlouho čekat“ a hlavou mi ještě probleskovalo „chtěla jsi zkusit ty rychlé pětistovky, tak co třeba teď“. Při otáčce na 3.kilometru jsme se míjeli s Tomášem, snažila jsem se na něj usmát, ale myslím, že se mi to moc nepovedlo. Běžela jsem, jak nejlíp to nešlo a na úsměvy nebo mávání fotografovi už mi nezbývaly síly. Čtvrtý kilometr si pořádně nepamatuju. To jsem zjistila až dnes, když jsem přesně stejnou trasu běžela jako OV a vůbec se mi nevybavovalo, že bych tam v sobotu byla. Čtvrtý kilometr pro mě zůstal jenom jako číslo 4:11/km. Poslední kilometr už byl boj a taky poslední možnost vyzkoušet ty rychlé pětistovky 😀 To už jsem se ale fakt intenzivně těšila do cíle. Pak jsem uviděla Terku, že tam fakt čeká (děkuju :-)).  Snažila jsem se ještě zrychlit a dávat pozor na ruce. Cílová rovinka, pokus o sprint, cíl, radost obrovská, první místo, osobák 20:11!!! Samou radostí jsem chtěla Terce skočit do náruče. Neměla jsem na to už ale sílu, takže z toho bylo jenom objetí 🙂

DSC_8359

Terka už se směje, já ještě trpím

s Pavlou

Nezbytné focení v cíli 🙂 Obě jsme s Pavlou zaběhly osobák, tak se to musí zdokumentovat 🙂

stupně vítězů

Vyhlášení výsledků – americký úsměv musí být.

Výsledky najdete tady a fotogalerie jsou tady a tady

Mějte se krásně a běhání zdar 🙂

A.

 

Počet komentářů: 10

  • Odpovědět Anička Ganzerová 30.3.2016 at 7:44

    Bety moc Ti gratulujem k novému osobnému rekordu! 🙂 Tá fotka ako sa Terka usmieva je naprosto dokonalá 🙂

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 30.3.2016 at 14:27

      Děkuju Annie. Ta fotka je parádní. Nejprve jsem tam chtěla dát jinou, ale pak jsem našla tuhle s úsměvem a připadalo mi to vtipné 🙂

  • Odpovědět Ráďa 29.3.2016 at 18:31

    Alžběto, jsi neskutečná! Moc gratuluju 🙂

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 29.3.2016 at 21:18

      Moc děkuju 🙂

  • Odpovědět Verča (www.zivotabeh.cz) 29.3.2016 at 13:15

    Bětko, ty jsi prostě rychlá, neřízená střela!:-) Moc moc gratuluji k vítězství a ke skvělému osobáku, z článku úplně číší radost a euforie a tak to má být.:-)

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 29.3.2016 at 21:18

      Veru děkuju moc 🙂 Jo, mám radost a jsem ráda, že ten zimní trénink má výsledky 🙂

  • Odpovědět Monika 28.3.2016 at 22:15

    Moc gratuluju k prvnímu místu a parádnímu času! Já jsem začátečník, Mattoni Freerun v Ostravě byl můj druhý závod, zaběhla jsem ho těsně pod 30 minut, můj rekord. A po čtvrtém kilometru, do té doby v kuse, jsem musela přejít na chvilku do chůze. Ten poslední kilometr byl pro mě utrpení. Nakonec jsem to dala a jsem vlastně v takové euforii doteď :-). Pomohl mi dvanáctiletý syn, který doběhl za 23.32 a před cílem si na mě počkal a hecoval mě až do konce. Monika

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 29.3.2016 at 13:03

      Děkuju 🙂 Gratuluju k rekordu, každý osobák se počítá 🙂 A je moc hezké, že tě tak hecoval syn 🙂

  • Odpovědět BabetaRuns 28.3.2016 at 21:44

    Perfektní! Jsi neskutečná!

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 29.3.2016 at 13:01

      Děkuju 🙂 Mám z toho obrovskou radost.

    Okomentovat