III.kolo v atletice družstev aneb Hranice podruhé - Utíkej, mami, utíkej

III.kolo v atletice družstev aneb Hranice podruhé

14.6.2016

Tak mám za sebou další závod na dráze. Tentokrát už jsem jela do Hranic klidnější než minule, věděla jsem z kterého místa na oválu se vlastně ta pětka startuje, nedivila jsem se tomu, že koule se převáží v takovém srandovním drátěném vozíku a že 5000m znamená 13 a půl kola, prostě jsem přišla na stadion a strašně se mi líbila celá ta atmosféra. O co víc jsem já byla v pohodě, o to víc byl naštvaný trenér, protože nás z AK Bohumín bylo zoufale málo, ženy jsme byly jenom dvě. To že je někdo nemocný nebo zraněný je sice pech, ale prostě se to stává, tady ale přišla na řadu série výmluv typu „strejda mého přítele slaví narozeniny“, „minule se mi závod nepovedl, tak dnes nejedu, protože už se nikdy nezlepším (16 let)“ a nechybělo tradiční „musím se učit“.

Na minulém závodu jsme se domluvili, že kromě 5000m poběžím i 800m. Ne, že bych to uměla běhat, ale prostě proto, že to chci zkusit. Pořadí jednotlivých disciplín bylo rozlosované tak, že se půlka běžela dopoledne a asi dvě hodiny potom ta pětka, takže se zdálo, že bych to mohla zvládnout. Tento týden to ovšem bylo naopak, v 10:15 pětka a v 11:15 start půlky. Byla jsem už přihlášená, takže i když bylo jasné, že to nijak slušně zaběhnout nejspíš nezvládnu, nechtěla jsem to vzdát.

Před desátou jsem začala s rozcvičením – dva kilometry rozklusání, abeceda, rovinky, klasika. Při rozběhávání jsme se potkali s mamkou, která se na mě přijela podívat. Taktika na dnešek byla jasná. Naběháno teď moc nemám, tak se aspoň nenechám strhnout rychlým tempem na začátku tak jako minule a budu se snažit běžet co nejlíp technicky – nekřížit ruce a mírný náklon dopředu. Jsou to věci, na které vím, že mám myslet, ale s postupující únavou sklouzávám do starých návyků.

Na startu je nás jenom 5, já po pár vteřinách na posledním místě, ale kontroluju na hodinkách tempo (takové jaké jsem chtěla), tak mě to nechává v klidu. Běží se mi dobře a už mě nijak nevylekalo číslo 13 na tabuli, která ukazuje počet kol do konce. První kilometr za 4:04, super. Je příjemné počasí a začíná malinko pršet, takže ovlažování přímo při běhu, co víc si přát. Zdá se mi, že kolečka ubíhají nějak rychleji než minule. Druhý kilometr běžím za 4:06 a když běžím kolem tribuny, slyším jenom: „Náklon, náklon!“ Před závodem jsem prosila trenéra, ať na mě zavolá, když se začnu narovnávat. Tak je to tady 🙂 Běžím na třetím místě, první dvě zhruba půl kola přede mnou a druhé dvě něvím jak daleko za mnou, neotáčela jsem se. Třetí kilometr 4:04, pořád se mi běží dobře, ale zároveň cítím, že rychleji to asi nepůjde. Čtyři kola před koncem na mě padá celkem slušná krize a začínám se proklínat, co jsem to vymyslela za blbost běžet ještě tu osmistovku. Myslím na to, jak mi Viki po minulých závodech říkal, že mu to, že běhám na stadionu připadá sexy. Podezírala jsem ho, že tím myslel spíš dvacetileté sprinterky, ale prý ne. Viki má vůbec zvláštní vkus. Nejvíc se mu prý líbím po surfování, když vylezu z moře s mokrýma vlasama. Když jsem ve Victorias Secret chtěla, ať mi vybere něco, v čem se mu budu nejvíc líbit, přinesl flanelové pyžamo a nakonec jsem sexy, když funím na oválu 😀 To už ale zbývají jenom dvě kola do konce a pak zvonění do posledního a cílová rovinka, kdy mám pocit, že běžím jako vítr a že jako fakt sprintuju a jsem v cíli! Jupííí. Mamka mě fotí ze všech stran a já nadšená koukám na hodinky a mám obrovskou radost, protože jsem to zaběhla za 20:46. Jsem třetí a získala jsem 4 body.

IMG_6350

Teď mi zbývá půl hodiny do dalšího startu. Snažím se protahovat a klusat, ať mi bolavé nohy neztuhnou úplně. Na startu je nás ještě míň, 4. Dvě úplně mladé holky, Eva (která mi minule na pětce dala kolo a půl) a já. Výstřel ze startovní pistole a běžíme. No spíš běží ostatní, protože já se na bolavých ztuhlých nohách přesunuju dopředu. Zrychlit mi nejde, ale naštěstí ani nějak výrazně nezpomaluju. V cílové rovince se snažím zrychlit, což je fakt parodie, ale před čtvrtou holkou jsem měla asi celkem slušný náskok, protože i přes její mohutný finiš jsem uhájila třetí místo. Holky sedí na zemi a vydýchávají se, já jsem v pohodě, protože mě nohy do žádného sprintu nepustili 😀 Na tribuně se mě trenér ptá na čas a když slyší 2:49, následuje pobavený úsměv a něco ve smyslu: „No jako úplná ostuda to není.“

IMG_6367

 

Na výsledky se můžete podívat tady.

Pak už jsme s mamkou zamířili na oběd do Zámecké restaurace. Pokud budete v Hranicích, tak doporučuju, dobré jídlo, moc milá obsluha a jako dezert nutelový cheesecake 🙂

PROČ JSI NEZABĚHLA OSOBÁK?

Na facebooku a instagramu mi od vás přišlo spousta gratulací, moc za ně děkuju. Zároveň s gratulacemi přišlo i pár zpráv, proč jsem si nevylepšila osobák a že přece trénuju s hokejistama, tak bych se měla zlepšovat. Takže, odkud začít… Neběhám teď podle tréninkového plánu od Terky ani od nikoho jiného. Měla jsem poslední měsíc hromadu práce a Terka řešila nějaké své osobní věci, tak jsme se domluvily na přerušení našeho společného trénování. Já jsem neměla tolik prostoru na trénink a nemělo smysl, aby mi Terka psala nějaký plán, který já potom nebudu dodržovat. Jasně, mohla jsem běhat v noci, kdy děti spí a opakovat si u toho různá motivační hesla z internetu a o tom, jak mám vystoupit z komfortní zóny.  Ale na rovinu říkám, že mi to za to nestojí. Být nevyspaná a nemít energii a trpělivost na kluky mi ty endorfiny z běhu nevyváží. Navíc mám pocit, že z komfortní zóny jsem vystoupila už tím, že jsem převzala Sportcentrum a víc mentální a některé dny i fyzické energie už nemám. Takže ano můj sen je zaběhnout 5km pod 20 minut a na dráze jsou na to ideální podmínky, ale v tuto chvíli převládl dlouhodobý cíl a ten je – bavit se běháním, bavit se sportem. Proto mám radost z času, který je půl minuty za osobákem 20:11, který jsem zaběhla v zimě na závodě v parku. Proto pořád věřím, že to jednou pod těch 20 minut dám, protože běžet 20:46 bez pořádného tréninku mi připadá dobré. No a k těm hokejistům, za prvé jsem s nimi odtrénovala jenom pár tréninků, takže na pozorování nějaké velké změny to bylo málo a za druhé ten trénink je postavený úplně jinak než trénink běžce na dlouhé tratě.

PLÁNY

A poslední část dnešního článku jsou moje další sportovní plány. Nejbližší je 22.6. Olympijský běh. Původně jsem s tím nepočítala, protože ostravská trasa mě minulý rok moc nenadchla, ale když jsem zjistila, že v Háji ve Slezsku se běží taky a jenom 4km, rozhodla jsem se běžet tam.

Další v plánu, ale s velkým otazníkem je 25.6. Olomoucký půlmaraton. Tohle měl být hlavní závod sezóny, závod, kvůli kterému jsem makala celou zimu a teď zvažuju, jestli vůbec poběžím. Důvody proč neběžet jsou dva. Jeden jsem už psala výš a to je, že nemám naběháno tak, jak bych chtěla a s největší pravděbodobností bych nezaběhla čas, se kterým bych byla spokojená. Takže Terka navrhovala, ať běžím jenom tak, v rámci tréninku a to neumím. Buď jdu na závod závodit nebo si radši půjdu na ty dvě hodiny zaběhat sama do lesa. A s tím souvisí druhý důvod, moje kamarádka se totiž den předtím vdává. Není to žádná známá nebo kolegyně z práce, ale moje výborná kamarádka z dětství. Na jaře, když nás na svatbu zvala a já jsem ještě normálně trénovala, jsem se omluvila, že pojedeme brzo domů, protože běžím závod. Ona jako běžkyně to chápala, ale teď se mi jednoduše nechce na svatbě nejíst, nepít a jet brzo domů kvůli tomu, abych ten závod běžela jenom tak. S klukama a mamkou jsme přihlášení na Rodinný běh, ten poběžíme určitě a moc se na to těším, ale ten půlmaraton pořád zvažuju. Jeden den jsem absolutně rozhodnutá běžet, protože ten závod je nádherný, v nádherné Olomouci, se spoustou fandících kamarádů a přece mi ten výsledek může být ukradený, stejně je to jedno. Jenomže já se znám, uslyším startovní výstřel a vystřelím dopředu, rychlostí, na kterou jsem trénovala a na kterou teď nemám a bude mě to celou dobu štvát, nedejbože ještě s nějakou lehkou kocovinou. Ještě uvidím 🙂

Další víkend 1.-3.7. budu na Bělá Cupu v Bělé pod Bezdězem. To je naopak akce bez otazníku, jenom s velkým vykřičníkem 🙂 Jo, na tři dny házení s míčem se těším jak malá 🙂

Co vy a sportovní plány na léto?

A běželi byste ten půlmaraton?

Mějte se krásně a běhání zdar 🙂

A.

 

 

Počet komentářů: 2

  • Odpovědět Vavřa 14.6.2016 at 20:37

    Bety, slovní spojení MUSÍM SE UČIT me rozesmálo úplně nejvíc…. 😀 bez komentáře 😉
    k půlmaratonu? kolikrát za život se ti vdává taková kámoška a kolikrát jeste můžeš běžet půlmaraton 😉
    svatba je jednou, dvakrát 😀 😉 půlmaraton každý rok 😉 😀

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 27.6.2016 at 9:12

      Musím se učit je kouzelná výmluva, něco jako omluvenka do školy z rodinných důvodů 😀

    Okomentovat