Sport v těhotentsví – 1.trimestr

2.10.2016
IMG_6916

Tak jsem se konečně dokopala k napsání tohoto článku. Vůbec se mi do jeho psaní nechtělo a vlastně pořád moc nechce, ale když už jsem se rozhodla rubriku o sportování v těhotenství na blog zavést, tak první trimestr by neměl chybět.

Vy, kteří čtete blog pravidelně a k tomu sledujete fb a instagram, víte, že jsem toho moc nenasportovala. Bylo to pro mě dost náročné období a je to hlavní důvod, proč se mi o tom nechtělo a nechce psát. Těhotenství není nemoc a můžete dělat to, na co jste byla doteď zvyklá. To je krásná věta, kterou se dočtete všude. Ale co když vaše tělo reaguje úplně jinak a vy najednou sama sebe pozorujete jakoby zdálky a nestačíte se divit, že tohle jste opravdu vy? Taky jste se jako těhotné někomu svěřily, že vám chybí sport? Že je vaše tělo zvyklé na pravidelnou dávku endorfinů a že když se nejdřív pořádně nezničíte při běhání, na tenisu, na badmintonu nebo na lyžích, tak vás ani ta jóga a protahování doma tolik nebaví? Většinou si o vás lidi řeknou, že jste divná, co vymýšlíte a že máte být ráda, že jste těhotná a sednout si s nohama nahoru.

A na druhou stranu jsou tady neuvěřitelné ženy z instagramu, které ještě pár dní před porodem běhají intervaly a tempové tréninky a o pár fotek dál stojí s miminkem v náručí a svalama na břichu a vás jenom napadne wtf? Jak je tohle možné? Co dělám špatně?

Dnes tedy shrnu, jak jsem prožívala první trimestry u všech tří těhotenství. Je to dost podobné a sportu v tom moc není 😀

Viktorek – 1.dítě

Bylo mi strašně špatně a byla jsem dost unavená. Většinou jsem přišla domů z práce, šla spát, pak se lehce proběhnout nebo zacvičit, udělalo se mi špatně, znovu spát. Nemusela jsem se starat o nikoho jiného a v duchu jsem obdivovala všechny těhotné matky, které se k tomu ještě staraly o dítě. Absolutně jsem si to neuměla představit. Zároveň jsem byla v šoku z toho, jak rychle přibírám a jak moc mi rostě břicho. Myslela jsem si, že když sportuju a nepřejídám se, budu pořád vypadat stejně a jenom mi k tomu naroste břicho. Na Floridě jsem se ráno nasnídala (toast s philadelpií), v autě usnula, probudila se na golfu, odehrála 9 jamek, potom jsem usínala ve vozíku, Viki mě vysadil v clubu, já jsem spala, on dohrál zbytek hřiště. Ideální dovolená 😀

Peťulka – 2. dítě

Při prvním těhotenství jsem si říkala, že mi bylo tak špatně, protože jsem na miminko nebyla připravená a že Viktorek si k nám našel cestu o dost rychleji než jsme čekali. Říkala jsem si, že se vlastně prala hlava s tělem a byla jsem přesvědčená, že podruhé to bude jinak. Nebylo. To, že jsem těhotná, jsem zjistila, když mi bylo dva dny po sobě celý den strašně špatně. Nebyly to ty dvojky k večeři, ale Peťulka na cestě. První týden jsem skoro celý strávila v posteli a vylezla jsem až večer, když nebylo takové horko. Vikiho jsem tehdy vyhnala sehnat český rohlík nebo aspoň chleba s kmínem, protože se mi ze všeho ostatního zvedal žaludek. Na Floridě docela těžký úkol. Doma jsme potom s Viktorkem trávili celé dny venku na hřištích a v parku v naději, že ho unavím a bude spát po obědě. Jediným výsledkem bylo, že jsem usínala já a marně se ho snažila donutit usnout taky. Byla jsem vyřízená, na sport jsem neměla ani pomyšlení a konečně jsem věděla, jak to zvládají těhotné matky. Mým nejoblíbenějším jídlem tehdy byly korejské pálivé nudle, které jsem se naučila jíst od naší sousedky.

3.dítě

Tentokrát jsme na Floridě strávili nejdelší dobu a bylo to ze všech tří nejhorší.  Já zalezlá v pokoji s klimatizací a snící o českém rohlíku s apetitem. V obchodě s těhotenským oblečením mi Viki koupil bonbony, které měly zaručeně pomáhat od nevolností. Pomáhaly asi dvě hodiny a pak se mi dělalo špatně už jenom když jsem se podívala na krabičku. Tentokrát mě navíc bolely všechny klouby v těle, kolena nejvíc, bolela mě hlava, ze začátku mi připadalo, že jsem spíš chytila nějakou virózu. Párkrát jsem zkoušela běhat, ale bylo to hrozné. Těšila jsem se domů a několikrát jsem přísahala, že tohle už je opravdu naposledy a už nikdy to nechci zažít. Viki si totiž pohrával s myšlenkou na čtyři děti. Ze začátku si ze mě ještě dělal srandu, že to „už nikdy“ jsem říkala i s Peťou a Viktorkem a moje „ale teď to myslím vážně“ komentoval v záchvatu smíchu „to už jsi taky říkala dvakrát“.

IMG_6902

14600848_1219888891402522_838553902066451556_n

Nejvíc nejlepší věc po návratu z Ameriky – rohlík z večerky na Barrandově :-D

 

Tak to je pro dnešek všechno a nebojte, příští článek o sportu v těhotenství už bude o hodně pozitivnější :-)

Mějte se krásně.

Alžběta

Žádné komentáře

Okomentovat