Jóga na prvním místě

28.8.2017
Processed with VSCO with f2 preset

Děkuji ti mé tělo, že jsi zase bylo chytřejší než má hlava. Děkuji, že jsem se naučila líp poslouchat signály, které mi dáváš. Děkuji, že mě začaly bolet kolena a kotníky. Je pro mě vždy snadnější a přirozenější náznaky a bolesti ignorovat, zatnout zuby a dělat, že nejsou. Tentokrát jsem se rozhodla poslechnout. Znamenalo to přestat běhat a skákat a prvních pár dnů se utápět v pocitech zklamání, smutku, bezmoci, výčitek a selhání. Naštěstí se mi docela rychle podařilo přenastavit si všechno v hlavě a čas využít jinak. Využít ho pro sebe. Využít ho na jógu. O své cestě k józe jsem už psala dřív. Baví mě, cítím se po ní dobře, ale nikdy to pro mě nebyla volba číslo jedna. Na první místo jsem byla schopná dát cokoliv jiného, dynamického, ale nikdy ne jógu. Jóga byla vždy jenom jako doplněk. Teď jsem se rozhodla to změnit a posunout jógu na první místo. Mám za sebou týden každodenního cvičení a musím říct, že mi to dělá moc dobře. Fyzicky i psychicky a mám pocit, že jóga je teď přesně to, co mám dělat a kdyby mě nežačaly bolet klouby, tak bych to nedělala. Cítím, že ta večerní hodina zklidnění se, kdy s nikým ani ničím nezávodím, ale jsem jenom sama se sebou je teď přesně to pravé :-)

A to pravé je taky jít konečně splnit jeden úkol, který pořád odkládám – napsat pár slov Evě, kterou určitě znáte z jejího blogu Za běhu a která připravuje druhý díl běžecké příručky Prostě běž. V prvním dílu byl „můj příběh“ a teď mám napsat, kam jsem se posunula v životě, s blogem, s běháním, s osobními rekordy a tak. Měla jsem to udělat už asi před dvěma týdny, ale vůbec se mi do toho nechtělo, protože v současnosti mi asi nic nepřipadá vzdálenější než osobáky, které jsem zaběhla. Jestli se k nim někdy přiblížím, tak to rozhodně bude za hodně dlouho. Vůbec mi připadá, jako kdyby se v knížce psalo o někom jiném než o mně a zdá se mi neuvěřitelné, kam jsem se za tu dobu posunula. Když se ohlídnu za uplynulým rokem a půl, kdy jsem měla odvahu pustit se do tolika nových věcí, hromadu nového se toho naučila (často bolestivě), opouštěla jsem (poměrně často) svou bezpečnou introvertní ulitu a na závěr jsem přivedla na svět úžasného zdravého chlapečka, tak se sama sebe ptám, kde jsem na to všechno vzala energii? Ten momentální posun k józe vlastně není až tak překvapivý. Spíš je trošku zvláštní, že jsem na to nepřišla sama :-)

Mějte se krásně :-)

Alžběta

Počet komentářů: 2

  • Odpovědět Petra 28.8.2017 at 10:44

    Není vůbec lehké přestat najednou běhat, když to bolí nebo to prostě nejde. To znám z vlastní zkušenosti. Ale poslouchat vlastní tělo je to nej, co můžeš v takové chvíli udělat. Jóga je moc fajn a pokud se cvičí pravidelně, tak dělá s tělem hotové divy. Moc ti fandím!

    • Odpovědět Alzbeta Mikolajkova 28.8.2017 at 22:34

      Moc děkuju :-) Jóga je super a když jsem překonala zklamání z neběhání, měla jsem vlastně radost, že na ni mám víc času :-)

    Okomentovat