Archiv

A píšeš ještě vůbec?

14.6.2018
blogging again

Ahoj, všichny běžkyně, běžci, kamarádi, všichni, kteří občas zabrousíte sem na blog :-) Chtěla jsem vám dnes říct, že jste ti nejlepší, nejskvělejší a nejtrpělivější fanoušci. Jste vážně úžasní, protože i přesto, že jsem hodně dlouho nic nepsala, nepřispívala na facebook a jenom jsem pokračovala v běžeckém deníčku na instagramu, tak vy tady pořád jste. Děkuju :-) V pár uplynulých měsících jsem si myslela, že už se na celé blogování vykašlu, nechybělo mi to a spíš mě upřímně děsilo, jak moc jsou některé blogerky otevřené a co všechno sdílí se světem. To není žádná kritika nikoho, spíš obdiv, že ostatní dokážou být otevření, extrovertní a komunikativní. Na druhou stranu mi bylo líto celou „Utíkej, mami, utíkej“ jenom tak zahodit, říct bye bye a skončit. A jak z toho ven, že?

Nevím přesně, co takovou potřebu stáhnout se do svého světa, do své bubliny, způsobilo. Možná jsem chtěla být hlavně hodně s dětmi, možná jsem měla málo času, možná jsem za ty dva roky ve Sportcentru žila veřejně až moc, možná byl blog takové mé třetí dítě, po kterém jsem toužila a když mám teď ty svoje tři kluky, na blog už nebylo v mém světě místo… Možná.  Blogování jsem celou dobu brala jako zábavu s tím, že je fajn, že dokážu oslovit větší okruh lidí, když jsme třeba pořádali charitativní běh apd. Někdy jsem psala víc, někdy míň, někdy osobnější články, někdy reporty ze závodů. Tuto zimu se ale ve mně něco zlomilo a já jsem najednou nebyla schopná psát vůbec, bylo to den po půlmaratonu v Brightonu. Těšila jsem se, trénovala a nakonec neběžela, protože jsem týden předtím chytila nějakou hnusnou virózu. Jeli jsme tehdy do Anglie jenom na výlet, nafotila jsem tam pár fotek, když jsme fandili a těšila jsem se domů, až o tom všem napíšu článek, protože i přesto, že jsem neběžela, zážitek to byl skvělý. A ten článek už jsem prostě nebyla schopná napsat. Nebo spíš byla, ale postupně jsem ho osekávala a seškrtávala, protože tohle přece nechci říct takhle veřejně, tamto zase nechce Viki, abych napsala, na skoro všech fotkách jsem s Martínkem, takže je na blog nedám…. A z článku mi zbylo pár vět. A mně se při psaní v hlavě čím dál víc ozývala otázka: Řekla bych tohle sousedce? Řekla bych to Viktorovým kolegům v práci? A na většinu jsem si odpověděla, že ne.

Ono to celé hodně souvisí s tím, že vlastně od začátku, když jsem blog založila jsem pořádně nevěděla, proč to dělám, proč vlastně píšu. Spousta blogů vznikne jako motivační, kdy se autorům povedlo třeba změnit životní styl, snaží se své čtenáře motivovat ke cvičení, běhání, zdravému jídlu nebo jsou to foodblogy, mamablogy apd. Já jsem začala psát jenom z nějakého vnitřního přetlaku a potřeby mít na světě nějaké malé místo, které je jenom moje. Baví mě psát, baví mě běhat, tak budu psát o běhání :-) A ono vás to začalo bavit a inspirovat. A já jsem z toho byla a pořád jsem překvapená. Protože mě nikdy nenapadlo, že bych zrovna já mohla někoho motivovat. Ale pokaždé, když mi tohle někdo řekně nebo napíše, mám z toho radost a je to i důvod, proč jsem  „Utíkej, mami, utíkej“ nezabalila a rozhodla se pokračovat. Je to díky vám a pro vás a děkuju za každou zprávu, která mi přišla a za všechny ty pozitivní věty, které jste mi holky řekly naživo. Děkuju :-) Takže ano, jsem zpátky a doufám, že nás to bude všechny bavit 😀

Častá otázka od kamarádek je, kde pořád beru motivaci a energii do běhání a cvičení. Článků na tohle téma je na internetu hromada a myslela jsem, že už k tomu není co víc napsat. Ale přesto dopíšu i ten svůj článek rozepsaný v lednu a zatím nedokončený, protože je asi rozdíl číst to od někoho anonymního a od někoho, kdo v tom jede s váma, kdo s váma vodí děti do školy nebo kdo s váma nosí vajíčka na lžičce na dětském dnu :-) Dál určitě přijde aktualizovaný článek o běžeckých skupinách v Ostravě a okolí, který bych mohla rozšířit i na Olomouc. Co vy na to? Příští týden se chystám na Olympijský běh v Háji ve Slezsku a pak na Olomoucký půlmaraton, takže budou reporty z těchto závodů. Co dalšího byste si chtěli přečíst? Máte nějaké otázky, něco co vás zajímá? Napište mi do komentářů nebo na fb. Ráda o tom napíšu.

Každopádně ještě jednou moc děkuju, že jste měli trpělivost a že tady jste. Rozhodnutí, že mami bude utíkat dál nejen v parku a po lese, ale i tady na blogu padlo v úterý na našich oblíbených prolízačkách. Kde taky jinde :-)

Mějte se krásně.

Běhání zdar :-)

Alžběta

P.S. Které jsou naše oblíbené prolízačky? 😀 Poznali jste?

Jak se rozběhnout po porodu?

14.2.2018
Snapseed

Ahoj :-) Minulý článek o běhání s kočárkem si přečetla hromada lidí a jsem za to moc ráda. Co mě ale trošku vylekalo, bylo pár pár komentářů a zpráv ve smyslu „porodím a hned vyběhnu“ a já jsem si v tu chvíli uvědomila, že tohle jsem tím článkem vůbec říct nechtěla a musím to rychle napravit. Ano, chtěla jsem k běhání postrčit ty, co váhají jestli vyběhnout s kočárkem nebo ne, ale vůbec jsem tím nemyslela, že to máte dělat brzo po porodu! Po porodu má tělo co dělat samo se sebou a na zátěž v podobě běhání není připravené. Návrat k běhání po porodu je pomalý a pro hodně žen (včetně mně) taky dost náročný. Nenechejte se prosím zmást sociálními sítěmi, kde všechno vypadá jednodušší, hezčí a bez problémů. A i když se sama snažím sdílet i okamžiky a období, kdy mi to nejde, tak to pořád může vypadat jinak než ve skutečnosti.

A jak tedy začít běhat po porodu?

 

1. Pánevní dno a střed těla.

Úplně první věc než začnete přemýšlet o běhání, posilujte pánevní dno a střed těla. Vím, že se o tom píše všude a já se k tomu přidám. Není to nic extra zábavného, ale je to důležité pro vaše zdraví a opravdu se to vyplatí. Zkontrolujte, jak jste na tom s diastázou neboli rozestupem břišních svalů (pěkné video je třeba tohle) a hlavně prosím nezačněte cvičit sklapovačky a sedy lehy! Ideálně, když vás prohlídne fyzioterapeut.

Co jsem dělala já? 

Po druhém porodu jsem absolvovala workshop Poznej své pánevní dno od Fyziomami Martiny Nakládalové. Martina je fyzioterapeutka, je z Otrokovic a pořádá workshopy po celé republice i Slovensku. Sama má dvě děti a krásně ploché břicho, takže jí opravdu věříte, že ví, co dělá :-) A je to bývalá házenkářka :-) Moc doporučuju.

Další informace jsem se dozvěděla od Ivy Fiškandlové z jejího webu Centrum pohybu po porodu. Na jejích kurzech jsem nikdy nebyla, protože do Prahy to mám trošku z ruky, ale na webu v sekci „kolegové“ si můžete najít fyzioterapeuta, kterého Iva doporučuje mimo Prahu.

Absolvovala jsem seminář Funkční trénink I – aktivace core v Yoda institutu, kde jsem se naučila teorii, dýchání a vyzkoušela různé cviky.

Během šestinedělí po třetím porodu jsem začala cvičit se svým fyzioterapeutem Liborem Vymětalíkem.

A teď trénuju pod vedením Kuby Smejkala v Colliery Crossfit.

A pořád je na čem pracovat :-)

IMG_1606

cvičíme :-)

2. Procházky.

To je takový příjemný předstupeň běhání. získáváte zpět kondici, zhubnete nějaká kila a není to taková zátěž pro tělo jako běh. Procházky s kočárkem mám moc ráda a s prvním synem jsem měla důkladně prochozený park i půlku města.

3. Střídejte běh s chůzí

Pomalu, postupně se z rychlé chůze rozběhněte. Klidně střídejte běh s chůzí. Nenechte se odradit a vydržte to. Postupně prodlužujte délku běhu. Poslouchejte svoje tělo a jakmile se vám něco nezdá, něco někde bolí, píchá nebo se moc zadýcháváte, vraťte se zpět k chůzi. Není to žádná ostuda nebo selhání.

4. Trpělivost.

Třeba vám běhání nepůjde, budete unavené, bude vás něco bolet nebo vám třeba fyzioterapeut běh zatím nedoporučí. Buďte trpělivé. Nelámejte nic přes koleno, netlačte na sebe zbytečně. Ono to časem půjde. Fakt :-) Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že mě v létě trápila bolest kloubů. Cvičila jsem tehdy jenom jógu, chodila na procházky a občas jsem se zkoušela proběhnout. Uběhla jsem tehdy bez bolesti třeba jenom padesát metrů, ale slavila jsem každý metr a měla z toho radost. Když jsem poprvé doběhla s kočárem až do Alberta, což je asi 700 metrů od nás, byla to euforie 😀

5. Nesrovnávejte se s ostatními.

Tohle se krásně napíše, ale už se to trošku hůř dělá. Ono je totiž fakt na naštvání, když přijdete domů ze svižné vycházky, myslíte si, jak jste na tom už dobře a na instagramu uvidíte jinou maminku běžkyni, jak trénuje na maraton, je hubená a dítě má asi o půl roku mladší než vy. Nebo že všichni (= všechny vaše bezdětné kamarádky) běhají na Lysou a vy slavíte, že jste oběhla park, dva a půl kilometru, yes 😀  Asi se můžu přestat skrývat, protože je vám jasné, že píšu o sobě a svých pocitech, že? :-)

Některým ženám jde regenerace po porodu rychleji a některým pomaleji. Tak to prostě je, můžeme si říkat, jak je to nespravedlivé, může nás to mrzet a štvát a to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Přijměte to jako fakt, berte ostatní jako inspiraci, poctivě cvičte a postupně krůček po krůčku se přibližujte svému cíli.

IMG_1705

Tak to je pro dnešek všechno :-)

Běhejte a mějte se krásně. A jestli vás něco zajímá, na něco jsem zapomněla nebo mi jenom tak chcete napsat, tak napište :-)

Alžběta

 

Běhat s kočárkem? No jasně!

8.2.2018
Snapseed 0

Běhání s kočárkem, pro někoho naprosto normální věc, ale jak jsem nedávno zjistila, hodně maminek pořád nemá odvahu s kočárkem vyběhnout. Neví, jak začít, jestli potřebují speciální vybavení a taky se bojí, jak se budou tvářit ostatní nebo že to bude někdo negativně komentovat. Myslela jsem, že tohle už je za námi. Minimálně tady v Ostravě potkávám s kočárkem dost běžkyň, ale všude to tak asi není. A nebylo to tak ani tady. Za tři děti během sedmi let vidím rozdíl. Když jsem před sedmi lety běhala v parku s Viktorkem, byla jsem trošku za exota. Občas si nějaká babka na lavičce mohla ukroutit krk, co se to děje nebo mi někdo za zády utrousil poznámku, jak to dítě z kočáru vytřepu. S Peťulou jsem měla běžecký kočár, běžců v parku už bylo víc a spíš mě zastavovali běžci muži, že to je perfektní takhle běhat. A teď s Marťou už se s běhajícími maminkami potkáváme běžně a mám pocit, že už to nikdo neřeší.

Vlastně nevím, proč jsem o běhání s kočárkem nenapsala už dřív. Krátce jsem o tom psala už v článku Kde na to běhání pořád bereš čas nebo jsem jenom tak zmínila, že běhám s kočárem, ale samostatný pořádný článek přišel na svět až teď :-)

Proč běhat s kočárkem?

Tak důvod, proč běhat s kočárkem, je vpodstatě jeden a je úplně jasný – můžete běhat a nepotřebujete hlídání. K tomu asi není moc co psát :-)

Jak mám začít? Potřebuju nějaký speciální kočárek?

Jak začít běhat s kočárkem? Úplně jednoduše, prostě vezměte kočárek a vyběhněte. Nepotřebujete žádný speciální běžecký kočár. Běhat se dá i s obyčejným kočárem. Zvlášť pokud s běháním teprve začínáte nebo víte, že máte hlídací babičky nebo manžela s rozumnou pracovní dobou (nebo obojí) a většinou budete běhat samotné, tak asi nemá smysl utrácet za běžecký kočár. Je fajn, když má kočárek větší a nafukovací kola, ale běhala jsem i s Bugaboo Cameleon a šlo to. Jediné, co nedoporučuju, je běhat s golfkama.

Pokud už ale běháte víc a rychleji a možnosti hlídání jsou omezené, je super pořídit si běžecký kočár. Já sama běhám s kočárkem BOB Evolution SE a úplně ho miluju. Kupovala jsem si ho na druhého syna, docela dlouho jsem váhala jestli jo nebo ne a když mi přišel domů, byla to láska na první pohled nebo spíš na první proběhnutí. Tento článek není sponzorovaný, ale kdyby mě BOB chtěl jako ambasadorku, brala bych to všema deseti 😀 Ale samozřejmě nenutím, existují další běžecké kočáry jako třeba TFK Jogster nebo Bugaboo Runner nebo multifunkční sportovní vozíky Thule.

Pokud chcete běhat s BOBem, tak do sportovního kočárku můžou děti až od 8 měsíců. Pro miminka je potřeba dokoupit adaptér na autosedačku nebo na hlubokou korbičku.

A než vyběhnete, zkontrolujte, jestli máte nafouknutá kola!

Snapseed-1

Co si mám vzít s sebou?

Nic speciálního s sebou nepotřebujete. Je to stejné, jako když jdete normálně ven, takže podle věku dítěte – jídlo, pití, hračky, pláštěnku nebo naopak sluneční clonu na kočárek. Často s sebou vozím nosítko/šátek pro případ, že se Martínek probudí někde cestou a už v kočárku nechce být. A taky už jsem párkrát ocenila deku pro sebe, když jsem kojila někde venku u řeky a nemusela mít holá záda.

Jak běhat?

Nehrbte se, Střídejte ruce. Vždy jedna ruka „běží“ a  druhá drží kočárek. Oběma rukama držím kočár jenom, když běžím do kopce nebo do zatáčky. Kočárek nemusíte netlačit, jede sám. Při seběhu z prudšího kopce si pro jistotu dávám na ruku pojistku.

Jakou trasu vybrat?

Když běžím s kočárkem vybírám si trasu s minimem kopců, nenáročný terén, hladký povrch, prostě ideálně park nebo cyklostezka. Taky raději běhám okruh nebo více menších okruhů, ať jsem blízko k domu a můžu se kdyžtak rychle vrátit.

Snapseed-2

Výhody?

  • Nepotřebujete hlídání. Běhám většinou dopoledne, kdy jsou starší kluci ve škole a ve školce a nejmladšího mám v kočárku. Občas si říkám, že by byl fajn i běhací kočár pro dvojčata, do kterého bych naložila dva mladší kluky a nejstarší by jel vedle nás na kole :-)
  • „Čas s maminkou“ – Peťula se rád nechává vozit a strávíme tak spolu čas jenom sami dva. Když byl Peťa miminko, vozila jsem takhle Viktorka. Dělali jsme si tehdy výpravy na dětská hřiště a prolízačky, kam normálně nechodíme. Je super trávit takhle společný čas jenom s jedním z kluků.
  • Jdete dětem příkladem, že sportování (běhání) je zábava, součást života a příjemně strávený čas. Viktorek už je teď na kočár velký, ale sám občas navrhuje, že chce jít se mnou běhat nebo že já mám běžet a on pojede na kole.
  • „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ – To jsem teď zažila já a je to fajn zjištění. Když delší dobu běháte s kočárkem a potom vyběhnet bez něj, tak to poznáte. Poběžíte rychleji a lehčeji! Vyzkoušeno, zaručeno :)

Nevýhody?

S kočárkem nemůžete moc do terénu nebo do hor – Lysou si asi nevyběhnete. V hlubším sněhu (jako na fotkách) to taky moc nejde. To jsou ale spíš takové podle mně drobnosti. Co spíš vnímám jako nevýhodu je, že když běžím s kočárem, není to úplně relax a vypnutí hlavy jako když běžím sama. S Marťou je pořád možnost, že se probudí a budeme muset jet dřív domů. Když vezu Peťulu, tak si zase povídáme, ukazujeme, zpíváme…. a není to prostě odpočinek :-)

Snapseed

Na co se připravit?

Běhání s kočárkem je náročnější než bez něj. Vaše tempo bude nejspíš pomalejší. Nenechejte se tím odradit. Když se vám ještě povede vyběhnout ve větru, tak je to super makačka 😀 A samozřejmě se občas najdou rýpalové nebo lidi „s dobře míněnými radami“ a můžete se doslechnout, že běhat s kočárkem je divné, nebezpečné pro dítě, nebezpečné pro vás apd.

Nejsi v tom sama!

Pokud se pořád ještě bojíte, že běhání s kočárkem je divné a že se na vás budou lidi koukat, tak mrkněte na instagram třeba na Babetu, Aničku, Peťu, Hanku nebo Ivu. Jsou to maminky, které běhají s kočárkem. A pokud chcete inspiraci ze zahraničí, tak to jsou třeba Maratonpetra nebo Runningwithbubbas. A spousta dalších :-)

Tak co, přesvědčila jsem vás, že běhání s kočárkem je super? Máte nějaké dotazy? Zapomněla jsem na něco, co by vás zajímalo?

Napište mi :-) A běhejte :-)

Mějte se krásně.

Alžběta