Archiv

Dopis Ježíškovi od běžkyně maminky

9.12.2017
milý ježíšku

Ahoj, přeju hezkou neděli :-) Dnešním článkem se přidávám ke spoustě ostatních článků s tipy na dárky pod stromeček. Nebudu psát žádný dlouhý úvod, je pozdě, jsem unavená a nic, co by dávalo smysl, mě nenapadá, takže půjdu rovnou k věci:

Tip č1 – Hlídání dětí

Sportovat a běhat jde i s dětmi. Já sama teď většinu běhů odběhám s kočárkem nebo Viktorek se mnou jede na kole nebo mám kočárek i Viktorka na kole, na fyzio beru Martínka s sebou a byl se mnou i v tělocvičně posilovat. Bylo by teď úplně super mít běžecký kočár pro dvojčata a mohla bych s sebou vzít kluky všechny tři. Baví mě to s klukama a jsem ráda, že takhle se pro ně stane sport samozřejmou součástí života. Ale někdy je to fakt příjemnější a pro pohodu v rodinu nezbytné vyběhnout bez nich. A některé věci s malými dětmi prostě nejdou – jít plavat (myslím plavat a ne běhat po toboganech), vyběhnout na Lysou a tak. Třeba na půlhodinové masáži nohou, kdy jsem téměř celou dobu zpívala dětské písničky a podávala Marťovi hračky, to nebylo úplně ono. Takže vážně, pokud chcete udělat opravdovou radost maželce, sestře, švagrové, dceři, snaše nebo kamarádce, věnujte hlídání. Je to navíc super dárek „na poslední chvíli“(vyrobit na počítači certifikát vám zabere pár minut) a ocení ho každá běžkyně maminka. Může to být pravidelné hlídání nebo klidně nabídněte hlídání během závodu nebo ať si běžkyně zajde do sauny nebo na masáž. Klidně k tomu hlídání věnujte i tu masáž :-)

Jenom dejte pozor, ať víte, co slibujete :-) Hlídání může být úplná pohoda, když slíbíte hlídání během malého lokálního závodu, kdy na startu vyfasujete kočárek se spícím miminkem a než si objednáte pivko a stihnete ho vypít, vaše běžkyně je v cíli a celé hlídání vám i s cestou zabere hodinu. A nebo vám bude chtít běžkyně dát dvě děti na víkend a odjet na půlmaraton do Brightonu 😀

s kočárkem

Tip 2 – Podpora na závodech

Myslím, že je hrozně fajn, když vás v běhání podporuje rodina a kamarádi. Běžkyni určitě uděláte radost, když jí přijdete fandit na závod, vyfotíte ji na startu, vyfotíte ji na trati, vyfotíte ji v cíli s medailí, vyfotíte ji na stupních vítězů…., protože každý má rád svoje běžecké fotky :-) A nemá jich nikdy dost 😀 Vyrobte transparent s povzbuzujícími hesly, prostě jí pomožte splnit cíl, na který trénuje. A je jedno, jestli je tím cílem (snem) uběhnout první půlmaraton nebo pětka pod dvacet minut (ano, ano, mluvím o sobě).

Tip3 – Startovné

Další super dárek na poslední chvíli, protože všechno objednáte a zaplatíte online a jenom vytisknete certifikát. Dárkové certifikáty nabízí Runczech, Běhej Lesy, Český běh žen, Olympijský běh….. Stačí si vybrat. Mým osobním favoritem, pokud chcete darovat opravdu krásný zážitek, je půlmaraton v Olomouci. Já jsem Ježíšku na tebe nečekala a startovné už jsem si pořídila sama :-)

Tady opět pozor, jaký závod budete vybírat. Zkuste běžkyni chvíli poslouchat, jaké vzdálenosti ráda běhá a v jakém terénu, a podle toho vybírejte. Zvlášť pokud sami neběháte, může vám připadat že závod jako závod, ale není to tak a milovnici maratonů nenadchnete pětikilometrovým závodem a například já bych nechtěla pod stromečkem najít startovné třeba na B7. Pokud si pořád nejste jistí, zeptejte se manžela běžkyně, ten by měl tušit, na co jeho žena trénuje :-)

11539631_10204280083752298_5276707873821966808_n

Tip 4 – Oblečení, vybavení

Tohle není moc originální, je to největší klasika, ale neznám asi žádnou ženu, která by řekla, že už má příliš moc legín, triček nebo mikin na běhání. Tady jenom dávejte pozor na správnou velikost! Zní to jako samozřejmost, ale nezapomeňte, jsme ženy, takže špatná velikost může vyvolávat otázky: To si myslí, že jsem tak tlustá? To si myslí, že nemám žádné svaly? apd. Dalším fajn dárkem je podle mě masážní válec. Koukněte třeba na tento.

Já sama bych si Ježíšku přála novou čelovku a běžecké ponožky. Jakože ne jenom jedny 😀 Taky by mi udělala radost krabička Collalocu na klouby. Děkuju :-) A ještě bych tě Ježíšku chtěla poprosit, pokud tě napadlo, že bys mi daroval běžeckou sukni, oranžové legíny, běžecký diář nebo knihy od Kiliana Jorneta, tak prosím ještě zkus zvážit, jestli by to neudělalo větší radost někomu jinému. Děkuju :-)

 

Tak jo, mějte se hezky a dejte mi vědět, jestli jsem vás s těmi dárky trošku inspirovala.

A adventní běhání je v plném proudu. Běháte?

Alžběta

Adventní Běhání 2017

30.11.2017
adventní běhání

Zítra začíná prosinec, juchuu. To znamená sníh, Vánoce, advent, ozdoby, punč, svařák, dárky, koledy, večírky a poslední tři roky taky Adventní běhání!

Co je to Adventní běhání a jak vzniklo?

Původní myšlenka vznikla v Anglii, kde se skupinka nadšenců rozhodla, že prožijí advent jinak než ostatní, že budou každý den běhat. K nám do České republiky Adventní běhání přinesla Babeta Schneiderová před Vánocemi v roce 2015. Více si můžete přečíst na jejím blogu Babeta Runs. Minulý i předminulý rok mělo Adventní běhání veliký úspěch a proto se letos běhá znovu :-) Babetě se v Praze podařilo dát dohromady skupinu moc fajn lidí, běžců, kteří spolu běhají celý rok a taky během prosince mají naplánováno dost společných akcí. Pokud jste z Prahy nebo tam máte cestu, určitě se přidejte. Ale samozřejmě do Adventního Běhání se může zapojit kdokoliv a kdekoliv :-) Já sama budu nejvíc běhat v Ostravě a v Olomouci, takže pokud byste někdo chtěli jít běhat nebo se procházet s kočárkem společně, ozvěte se :-)

Jak se zapojit do Adventního běhání?

Jednoduše – každý den od 1.12. do Vánoc si jdi aspoň na 30 minut zaběhat nebo se projít. Nezáleží na tom, kolik uběhneš kilometrů nebo jak rychle poběžíš. Jde o to, každý den se hýbat. My maminky, co nám děti nejlíp spí v jedoucím kočárku, jsme do toho zapojené tak nějak pořád a ne jenom v prosinci :-) Pro nás vlastně žádná změna 😀

Přidej se na facebooku do skupiny Adventní běhání, kde se budeme všichni navzájem podporovat.

A pokud byste si Adventní běhání chtěli zpříjemnit nějakou společnou akcí a zaběhat si ve skupině, tak vás s Klér moc rády uvidíme na Charitativním běhu pro kočičí útulek v neděli 3.12. v 15h.

běh pro útulek

 

Mějte se krásně, běhání zdar a tomu Adventnímu zvlášť :-)

Alžběta

Ludgeřovická krosová 10: Běh jako terapie

15.11.2017
ludgeřovická 10

No… Jak začít? Když jsem našla v termínovce tento závod, myslela jsem, že už budu mít naběháno mnohem víc a že to bude pěkné zakončení prvního týdne tréninku na půlmaraton v Brightonu. To byla moje představa. Realita byla úplně jiná, naběháno mám pořád minimum a za poslední týden jsem neběhala ani jednou (práce, děti, neměla jsem dost vůle a tak). A k tomu jsem veřejně řekla, že zavíráme Sportcentrum, takže celý týden byl i dost emocionálně náročný, protože mi pořád pípal a zvonil telefon a kamarádi, známí i neznámí se ptali, jestli je to fakt pravda, proč, kdy, co bude dál a samozřejmě pár lidí mi potřebovalo říct, jak jsem to všechno dělala blbě. Takže v tomto stavu jsem se v sobotu ráno ocitla na startu. Těsně před startem jsme se bavili s Tomášem z Mattoni Free Run, jak to dnes vidím, tak jsem mu říkala, že poběžím, jak nejlíp mi to dnes půjde, že to určitě nechci jenom tak vyklusat. A přesto, že deset kilometrů vkuse jsem po porodu ještě neběžela, doufala jsem, že mi to půjde trošku líp :-)

Před startem jsem se lehce rozběhala, rozcvičila a říkala jsem si, že by to mohlo jít. A asi tak po prvních dvěstě metrech závodu mi bylo jasný, že to nepůjde a že to dnes budu mít hodně těžký. Hned v prvním kopci mě předběhli téměř všichni a mě hlavou začal znít úryvek písničky od Dobeše….. po startu hned jak v lize, dostal se do krize, že ponožka ho hryze a od hladu je mu mdlo. Nic něbylo z té tury, bo nás předjížďali fury, šlapaly po nim kury. No, hrozné divadlo. Fakt jsem se snažila, ale nešlo mi ani pořádně běžet, ani jsem si nemohla vzpomenout, jak ta písnička pokračuje, tak mi hrál v hlavě pořád dokola tento kousek. Ale to už jsme byli nahoře, rovina, juchuu, rozběhla jsem se a konečně chytila aspoň trošku tempo.  …… Nabral jsem vzduch do ňader a kopnul ho do hader, „přidej gizde, zaber, bo jsme poslední.“ Schválně si tu písničku pusťte, bude vám to hned jasné 😀

Přeběhli jsme přes pole k lesu a byl tady první seběh dolů. Úplně ožívám, mám radost, že běžím listím, lesem, přírodou, život je krásný 😀 Běží se mi dobře, ty jo vlastně moc dobře. Myslím na Jitku – Mámu v běhu, jak běží z prudkých kopců v Alpách. Asi mi to fakt pomáhá, protože předbíhám pár běžců před sebou. Já. Při seběhu z kopce. To není možný. Běžím rychle, jako vítr. (Jasně že ne, ale představovat si to můžu :-D) Alžběto, vzpamatuj se a zpomal, tohle tempo nevydržíš! Nezpomaluj, užij si, že aspoň z kopce běžíš a nevlečeš se tak pomalu! Jenomže to už jsem dole a otázka jestli zpomalit nebo ne se vyřeší sama, už nemůžu. Kontroluju hodinky, jestli jsem náhodou nepřeslechla pípnutí, určitě jsem přeslechla, listí šustí a tak, slyšela jsem jenom dvě, to přece není možný. Ty vole, je to možný, kua fakt mám za sebou teprve dva kilometry, osm před sebou! Třeba se rozběhám a bude to super. Třeba. Zatím se jenom kochám okolím, protože při tempu, kterým běžím, na to mám spoustu času.

Tři kilometry. Teprve tři kilometry. Opakuju si důvody, proč jsem se na ten závod šla a nevykašlala se na něj – krásná trasa, závodní atmosféra, jeden z tréninků na únorový půlmaraton. A taky je to hodina jenom pro mě. Sama se sebou. Jestli se Martínek probudí nebo Peťula bude chtít napít (nosit se, sladkost, hrát si…) nemusím to řešit já. Je to neskutečná úleva, myslím, že všechny maminky světa mi rozumí. Jak tak běžím lesem začíná se mi chtít brečet, všechny ty zvlástní negativní vibrace z poslední doby chtějí ven. Představuju si, jak s každým krokem nechávám kousek něčeho nepříjemného za sebou. Jeden krok, druhý, třetí, čtvrtý, les, cesta, pátý, šestý. Jsem teprve v půlce, dobíhá mě běžkyně, kterou jsem předtím slavně předběhla. Znovu do kopce, jsem za půlkou, teď v sobě objevím nějakou ukrytou energii a už to určitě půjde. Nejde to. Předbíhají mě další. Překvapuju sama sebe a nebojím se to pouštět z kopce. Nebrzdím, běžím, baví mě to. Moc. Určitě za to můžou dvě ženy. Jitka a její horské maratony, na které myslím a připadá mi strašně legrační, že jsem vůbec schopná srovnávat její závody a tyto moje minikopečky. Asi na tom nebudu zase tak špatně, když jsem ještě schopná se smát :-) A potom Verča z Madeja Sportu, která mi pomohla vybrat nové boty, ze kterých jsem úplně nadšená. Super mi sedí na noze, nekloužou a navíc se mi fakt hodně líbí. Pomalu si uvědomuju, že je mi psychicky čím dál líp.

nové salomon

Jsem ráda, že dnes běžím. I když to dnes běžecky stojí za houby, ty uběhnuté kilometry se budou hodit, projeví se někdy v budoucnu. Kdybych neběžela závod, určite bych se na běh vykašlala, zkrátila bych to nebo kus šla. Fyzicky je mi hrozně, ale cítím, jak ze mě opadává stres a všechno nepříjemné. Takhle nějak si představuju, že se někdo zavře do tmy, nechá tam všechny problémy a zpátky na světlo vstoupí jako nový člověk. Takhle se cítím, wow, je to hustý. Dnes je to pro mě spíš terapie než běžecký závod, ale je to super. Vybíháme z lesa na polní cestu. Předbíhám běžkyni před sebou. Fakt :-) Snažím se trošku zrychlit, zvedá se mi žaludek. Přemýšlím, že jsem si možná mohla dát před startem banán. Hovno banán, trénovat jsi měla, nehledej výmluvy. Snažím se nemyslet na to, že zatímco tady trpím, vítěz už je vysprchovaný a má vypité pivo a snězený párek. Poslední kilometr, teď už to bude jenom z kopce. Běžím co nejrychleji to jde, těším se na moje chlapy v cíli, už to chci mít za sebou. Fyzicky je mi mizerně, psychicky jsem v euforii a usmívám se. Dává to smysl? Že by životní rovnováha? Takhle extrémně jsem to ještě nikdy nezažila.

Vbíhám do cílové rovinky, vidím Vikiho s klukama, ještě trochu zrychluju, nechápu, kde se ta energie bere. Proč neběhám jenom sprinty? Brzdím, ať v cíli neporazím paní pořadatelku, která mi na krk věší medaili. Děkuju. Mám to za sebou, uf, poslední nejsem (těsně) a zvládla jsem to pod hodinu (taky těsně, čas 58:17). Peťulka mi skáče kolem krku a Viki přiznává, že už se o mě začínal bát, že už mu připadalo divné, kde jsem tak dlouho. A cestou k autu to završil otázkou, můžeš mi říct, proč neběháš jenom pětky? Jdou ti nejlíp, baví tě, tak proč se trápíš takhle dlouhýma závodama? 😀

Takže tak :-) Příště znovu a lépe :-) Bez peněz do hospody nelez a bez tréninku na závod nelez.

Každopádně moc děkuji organizátorům, byl to krásný závod, všechno klapalo a klobása byla výborná :-)

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

Alžběta

výsledky