Dnes to bude krátké 🙂 Na Vánoční běh do Opavy jsem se těšila celý týden. Pak jsem v sobotu pěkně vymrzla na zimáku na Viktorkovém zápase a říkala si, že v takové zimě nikam běhat nepojedu a proč radši nedělám halový sport. Pak jsem si šla zaběhat a znovu jsem se těšila. V neděli ráno jsem v autě navrhovala Vikimu, že se na závod vykašlu a pojedeme rovnou na náměstí na svařák. Naštěstí mě nebral vážně a jel dál (děkuju). Když jsme přijeli na místo, tak už se rozběhávaly profi vypadající holky v kompreskách a hned na parkovišti jsem potkala Adélu E. A říkala jsem si jenom, ať prosím nejsem poslední a nedá mi na prdel i Adélina šestiletá dcera. A pak jsem se šla rozběhat a rozcvičit a cítila jsem, že to půjde, že v téhle konkurenci to na umístění nebude, ale že by mi to dnes mohlo sednout. Předzávodní pocity v kostce 😀
My, ženy jsme startovaly první a muži dvě minuty po nás. Hned po startu šly téměř všechny závodnice přede mě, ale nenechala jsem se rozhodit a běžela si svoje. A postupně jsem předbíhala 🙂 Hned od startu se mi běželo výborně a když jsem se na prvním kilometru podívala na hodinky, mile mě překvapilo tempo 4:32. Předběhli mě první muži a pořád jsem čekala, kdy mě předběhne i nějaká žena nebo kdy na mě přijde krize. A ono pořád nic. Naopak jsem já začala mít na dohled slečnu přede mnou a začínala jsem si čím dál víc věřit, že předběhnu i ji. Na trénincích ani na závodech teď většinou nesleduju hodinky a běhám podle pocitu. Jako občas na ně kouknu, ale spíš, ať vím, kolik mám uběhnuto než že bych chtěla držet nějaké konkrétní tempo. Táhlý kopec (no kopec… kopeček, stoupání, prostě ne rovina) v druhé půlce mi dal trochu zabrat, ale představovala jsem si, jaká paráda to pak bude běžet dolů. A taky byla 🙂 Celou dobu se mi běželo dobře, ale takhle z kopce samozřejmě ještě líp. Dole prudce doleva a cílová rovinka, na jejímž konci už jsem viděla Vikiho, Peťulu, neteř Verču s Martínkem v rukách a švagrovou a snažila jsem se sprintovat do cíle.
V cíli pak malinké zdržení, protože jsme neměli startovní čísla, ale kartičky se svým jménem, na které pak rozhodčí napsali cílový čas. A mě ta kartička nešla vytáhnout ze zadní kapsičky na legínách a pak jsem zamířila k dětem a teprve si vzpomněla, že nemám vypnuté hodinky. Už z toho času na hodinkách jsem měla radost 😀 Takže když jsem se pak dozvěděla oficiální čas 20:46, 4.místo v ženách, chtělo se mi skákat radostí 🙂 Aji jsem si poskočila 😀
Oslavili jsme to svařákem na náměstí a hlavně mě ten dnešní výsledek ještě víc nakopnul do trénování. A taky mi to ukázalo, že můj sen a cíl zaběhnout jednou pět kilometrů pod dvacet minut je (sice pořád ještě dost daleko), ale už zase o kousek blíž 🙂
Děkuju pořadatelům za závod, bylo to moc fajn předvánoční dopoledne 🙂
Kompletní výsledky závody najdete tady.
Mějte se krásně a běhání zdar 🙂
Alžběta
Žádné komentáře