The Grand Brighton Half Marathon: 4 weeks to go!

První závod v Anglii, první velký závod po třetím porodu, první výlet na jih Anglie od školy……. The Grand Brighton Half Marathon!

Těším se na ten závod strašně moc. Na Brighton, na moře, na pivo pez pěny, na fish and chips, na britskou angličtinu, na samotný závod, na atmosféru kolem závodu, prostě tak nějak na všechno 🙂 Už jsem tady na blogu několikrát psala, že jsem kdysi v Brightonu chtěla žít, třeba tady v článku Never say never, tak jsem zvědavá, jestli se mi ten Brighton bude pořád tak líbit 🙂

Ale teď už k půlmaratonu a k tomu, jak na něj trénuju?

Úplně na začátku jsem nechtěla běhat podle žádného tréninkového plánu, Pro někoho je něco takového nepochopitelné, ale na podzim jsem byla pořád ještě dost unavená z dětí, ze Sportcentra, z toho, jak mě bolely klouby v létě, z nevyspání a tak nějak ze všeho a nechtěla jsem nad sebou mít ještě navíc bič v podobě nějakého plánu. Samozřejmě jsem byla odhodlaná běhat, ale nechtěla jsem si do života přidávat zbytečný stres navíc. Ale 🙂 V rámci startovného jsme dostali měsíční online coaching a zpracování tréninkového plánu. Nejdřív jsem to ignorovala a když mi přišel druhý mail s tím, jestli to fakt nechci vyzkoušet, klikla jsem yes, odpověděla na spoustu otázek ohledně mé současné kondice a vyjel mi 16ti týdenní plán. První týden jsem odběhala podle něj a vyplnila report k jednotlivým tréninkům a hned druhý týden jsem nesplnila. Marťa špatně spal a pro mě bylo nepředstavitelné, že když konečně spí, já vstanu a půjdu brzo ráno odběhat trénink a pak budu celý den vyřízená, když můžu zůstat spát a jít potom dopoledne běhat s kočárkem. Myslím tím tréninky jako opakované kopce, tempové běhy, které jsem na podzim prostě s kočárem nedala apd. Takže jsem potom neprodloužila online trenéra a vznikl takový plán kříženec, kdy se snažím dodržovat každý týden jeden tempový běh, jeden speed trénink, jeden dlouhý běh a zbytek běhů úplně volně, ale když třeba v plánu jsou už zmiňované kopce, tak je s kočárem neběhám a běžím něco jiného. Každý týden mám rozložený trošku jinak, podle toho, jestli mám hlídání, jestli poběžím s kočárem a taky podle aktuálního stavu vyspání, nevyspání, únavy. Mým cílem není se zničit, takže pokud nějaký den odběhám pomaleji nebo kratší, tak to tak prostě je. Doufám, že jsem svoje myšlenky přenesla na papír tak, že to dává smysl 🙂

 

Kromě běhání taky cvičím. Od šestinedělí jsem chodila k fyzioterapeutovi Liborovi. Cvičila jsem pánevní dno, core a pracovali jsme na stabilizaci lopatek. To už jsem psala v nějakém minulém článku. Na podzim už jsem se cítila silnější a chtěla se zase posunout dál, takže od listopadu chodím do Collieri Crossfit a dvakrát týdně mám osobní tréninky s Kubou. Na začátku jsem prošla důkladnou diagnostikou a řekli jsme si, co očekávám a na co se zaměříme. A výsledky už cítím a myslím, že už jsou i vidět 🙂

Taky vás asi zajímá, na jaký cílový čas trénuju. Do přihlášky jsem zaklikla políčko, že doběhnu mezi 1:45 – 1:59. To je docela velký rozptyl a já sama zatím nedokážu říct, jak na tom jsem. Většinou běhám s kočárkem a teď bych potřebovala i pár tempových běhů sama bez kočáru, abych zjistila, jestli jsem na tom tak, jak si myslím nebo úplně jinak. S tím kočárem to totiž zatím funguje krásně jako „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ a bez něj potom běžím docela o dost rychleji. Ten Brighton každopádně neberu jako vrchol sezóny nebo závod, kde bych chtěla zaběhnout (nebo dokonce snad překonat) svůj současný osobní rekord. Jsem sama zvědavá, jak mi to půjde tyto poslední čtyři týdny a jak se budu před závodem cítit 🙂 Zatím je mi skvěle, baví mě to, těším se na každý běh i na každý trénink do gymu a doufám, že mi to vydrží co nejdýl 🙂

Tak to je pro dnešek všechno 🙂 Zajímá vás ještě něco? zapomněla jsem na něco? A na jaký závod se chystáte vy?

Mějte se hezky 🙂

Alžběta

 

Sportnect – blog. Občas, no vlastně čím dál častěji, píšu taky o něčem jiném než o svém běhání 🙂