Jak se rozběhnout po porodu?

Ahoj 🙂 Minulý článek o běhání s kočárkem si přečetla hromada lidí a jsem za to moc ráda. Co mě ale trošku vylekalo, bylo pár pár komentářů a zpráv ve smyslu „porodím a hned vyběhnu“ a já jsem si v tu chvíli uvědomila, že tohle jsem tím článkem vůbec říct nechtěla a musím to rychle napravit. Ano, chtěla jsem k běhání postrčit ty, co váhají jestli vyběhnout s kočárkem nebo ne, ale vůbec jsem tím nemyslela, že to máte dělat brzo po porodu! Po porodu má tělo co dělat samo se sebou a na zátěž v podobě běhání není připravené. Návrat k běhání po porodu je pomalý a pro hodně žen (včetně mně) taky dost náročný. Nenechejte se prosím zmást sociálními sítěmi, kde všechno vypadá jednodušší, hezčí a bez problémů. A i když se sama snažím sdílet i okamžiky a období, kdy mi to nejde, tak to pořád může vypadat jinak než ve skutečnosti.

A jak tedy začít běhat po porodu?

 

1. Pánevní dno a střed těla.

Úplně první věc než začnete přemýšlet o běhání, posilujte pánevní dno a střed těla. Vím, že se o tom píše všude a já se k tomu přidám. Není to nic extra zábavného, ale je to důležité pro vaše zdraví a opravdu se to vyplatí. Zkontrolujte, jak jste na tom s diastázou neboli rozestupem břišních svalů (pěkné video je třeba tohle) a hlavně prosím nezačněte cvičit sklapovačky a sedy lehy! Ideálně, když vás prohlídne fyzioterapeut.

Co jsem dělala já? 

Po druhém porodu jsem absolvovala workshop Poznej své pánevní dno od Fyziomami Martiny Nakládalové. Martina je fyzioterapeutka, je z Otrokovic a pořádá workshopy po celé republice i Slovensku. Sama má dvě děti a krásně ploché břicho, takže jí opravdu věříte, že ví, co dělá 🙂 A je to bývalá házenkářka 🙂 Moc doporučuju.

Další informace jsem se dozvěděla od Ivy Fiškandlové z jejího webu Centrum pohybu po porodu. Na jejích kurzech jsem nikdy nebyla, protože do Prahy to mám trošku z ruky, ale na webu v sekci „kolegové“ si můžete najít fyzioterapeuta, kterého Iva doporučuje mimo Prahu.

Absolvovala jsem seminář Funkční trénink I – aktivace core v Yoda institutu, kde jsem se naučila teorii, dýchání a vyzkoušela různé cviky.

Během šestinedělí po třetím porodu jsem začala cvičit se svým fyzioterapeutem Liborem Vymětalíkem.

A teď trénuju pod vedením Kuby Smejkala v Colliery Crossfit.

A pořád je na čem pracovat 🙂

2. Procházky.

To je takový příjemný předstupeň běhání. získáváte zpět kondici, zhubnete nějaká kila a není to taková zátěž pro tělo jako běh. Procházky s kočárkem mám moc ráda a s prvním synem jsem měla důkladně prochozený park i půlku města.

3. Střídejte běh s chůzí

Pomalu, postupně se z rychlé chůze rozběhněte. Klidně střídejte běh s chůzí. Nenechte se odradit a vydržte to. Postupně prodlužujte délku běhu. Poslouchejte svoje tělo a jakmile se vám něco nezdá, něco někde bolí, píchá nebo se moc zadýcháváte, vraťte se zpět k chůzi. Není to žádná ostuda nebo selhání.

4. Trpělivost.

Třeba vám běhání nepůjde, budete unavené, bude vás něco bolet nebo vám třeba fyzioterapeut běh zatím nedoporučí. Buďte trpělivé. Nelámejte nic přes koleno, netlačte na sebe zbytečně. Ono to časem půjde. Fakt 🙂 Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že mě v létě trápila bolest kloubů. Cvičila jsem tehdy jenom jógu, chodila na procházky a občas jsem se zkoušela proběhnout. Uběhla jsem tehdy bez bolesti třeba jenom padesát metrů, ale slavila jsem každý metr a měla z toho radost. Když jsem poprvé doběhla s kočárem až do Alberta, což je asi 700 metrů od nás, byla to euforie 😀

5. Nesrovnávejte se s ostatními.

Tohle se krásně napíše, ale už se to trošku hůř dělá. Ono je totiž fakt na naštvání, když přijdete domů ze svižné vycházky, myslíte si, jak jste na tom už dobře a na instagramu uvidíte jinou maminku běžkyni, jak trénuje na maraton, je hubená a dítě má asi o půl roku mladší než vy. Nebo že všichni (= všechny vaše bezdětné kamarádky) běhají na Lysou a vy slavíte, že jste oběhla park, dva a půl kilometru, yes 😀  Asi se můžu přestat skrývat, protože je vám jasné, že píšu o sobě a svých pocitech, že? 🙂

Některým ženám jde regenerace po porodu rychleji a některým pomaleji. Tak to prostě je, můžeme si říkat, jak je to nespravedlivé, může nás to mrzet a štvát a to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Přijměte to jako fakt, berte ostatní jako inspiraci, poctivě cvičte a postupně krůček po krůčku se přibližujte svému cíli.

Tak to je pro dnešek všechno 🙂

Běhejte a mějte se krásně. A jestli vás něco zajímá, na něco jsem zapomněla nebo mi jenom tak chcete napsat, tak napište 🙂

Alžběta

 

Chcete si přečíst moje články, které nejsou běhání a dětech? Koukněte na Sportnect.