běh - Utíkej, mami, utíkej
Browsing Tag

běh

A píšeš ještě vůbec?

14.6.2018

Ahoj, všichny běžkyně, běžci, kamarádi, všichni, kteří občas zabrousíte sem na blog 🙂 Chtěla jsem vám dnes říct, že jste ti nejlepší, nejskvělejší a nejtrpělivější fanoušci. Jste vážně úžasní, protože i přesto, že jsem hodně dlouho nic nepsala, nepřispívala na facebook a jenom jsem pokračovala v běžeckém deníčku na instagramu, tak vy tady pořád jste. Děkuju 🙂 V pár uplynulých měsících jsem si myslela, že už se na celé blogování vykašlu, nechybělo mi to a spíš mě upřímně děsilo, jak moc jsou některé blogerky otevřené a co všechno sdílí se světem. To není žádná kritika nikoho, spíš obdiv, že ostatní dokážou být otevření, extrovertní a komunikativní. Na druhou stranu mi bylo líto celou „Utíkej, mami, utíkej“ jenom tak zahodit, říct bye bye a skončit. A jak z toho ven, že?

Nevím přesně, co takovou potřebu stáhnout se do svého světa, do své bubliny, způsobilo. Možná jsem chtěla být hlavně hodně s dětmi, možná jsem měla málo času, možná jsem za ty dva roky ve Sportcentru žila veřejně až moc, možná byl blog takové mé třetí dítě, po kterém jsem toužila a když mám teď ty svoje tři kluky, na blog už nebylo v mém světě místo… Možná.  Blogování jsem celou dobu brala jako zábavu s tím, že je fajn, že dokážu oslovit větší okruh lidí, když jsme třeba pořádali charitativní běh apd. Někdy jsem psala víc, někdy míň, někdy osobnější články, někdy reporty ze závodů. Tuto zimu se ale ve mně něco zlomilo a já jsem najednou nebyla schopná psát vůbec, bylo to den po půlmaratonu v Brightonu. Těšila jsem se, trénovala a nakonec neběžela, protože jsem týden předtím chytila nějakou hnusnou virózu. Jeli jsme tehdy do Anglie jenom na výlet, nafotila jsem tam pár fotek, když jsme fandili a těšila jsem se domů, až o tom všem napíšu článek, protože i přesto, že jsem neběžela, zážitek to byl skvělý. A ten článek už jsem prostě nebyla schopná napsat. Nebo spíš byla, ale postupně jsem ho osekávala a seškrtávala, protože tohle přece nechci říct takhle veřejně, tamto zase nechce Viki, abych napsala, na skoro všech fotkách jsem s Martínkem, takže je na blog nedám…. A z článku mi zbylo pár vět. A mně se při psaní v hlavě čím dál víc ozývala otázka: Řekla bych tohle sousedce? Řekla bych to Viktorovým kolegům v práci? A na většinu jsem si odpověděla, že ne.

Ono to celé hodně souvisí s tím, že vlastně od začátku, když jsem blog založila jsem pořádně nevěděla, proč to dělám, proč vlastně píšu. Spousta blogů vznikne jako motivační, kdy se autorům povedlo třeba změnit životní styl, snaží se své čtenáře motivovat ke cvičení, běhání, zdravému jídlu nebo jsou to foodblogy, mamablogy apd. Já jsem začala psát jenom z nějakého vnitřního přetlaku a potřeby mít na světě nějaké malé místo, které je jenom moje. Baví mě psát, baví mě běhat, tak budu psát o běhání 🙂 A ono vás to začalo bavit a inspirovat. A já jsem z toho byla a pořád jsem překvapená. Protože mě nikdy nenapadlo, že bych zrovna já mohla někoho motivovat. Ale pokaždé, když mi tohle někdo řekně nebo napíše, mám z toho radost a je to i důvod, proč jsem  „Utíkej, mami, utíkej“ nezabalila a rozhodla se pokračovat. Je to díky vám a pro vás a děkuju za každou zprávu, která mi přišla a za všechny ty pozitivní věty, které jste mi holky řekly naživo. Děkuju 🙂 Takže ano, jsem zpátky a doufám, že nás to bude všechny bavit 😀

Častá otázka od kamarádek je, kde pořád beru motivaci a energii do běhání a cvičení. Článků na tohle téma je na internetu hromada a myslela jsem, že už k tomu není co víc napsat. Ale přesto dopíšu i ten svůj článek rozepsaný v lednu a zatím nedokončený, protože je asi rozdíl číst to od někoho anonymního a od někoho, kdo v tom jede s váma, kdo s váma vodí děti do školy nebo kdo s váma nosí vajíčka na lžičce na dětském dnu 🙂 Dál určitě přijde aktualizovaný článek o běžeckých skupinách v Ostravě a okolí, který bych mohla rozšířit i na Olomouc. Co vy na to? Příští týden se chystám na Olympijský běh v Háji ve Slezsku a pak na Olomoucký půlmaraton, takže budou reporty z těchto závodů. Co dalšího byste si chtěli přečíst? Máte nějaké otázky, něco co vás zajímá? Napište mi do komentářů nebo na fb. Ráda o tom napíšu.

Každopádně ještě jednou moc děkuju, že jste měli trpělivost a že tady jste. Rozhodnutí, že mami bude utíkat dál nejen v parku a po lese, ale i tady na blogu padlo v úterý na našich oblíbených prolízačkách. Kde taky jinde 🙂

Mějte se krásně.

Běhání zdar 🙂

Alžběta

P.S. Které jsou naše oblíbené prolízačky? 😀 Poznali jste?

Občas píšu i jinam a o něčem jiném než o běhání a o sobě 🙂 Koukněte na moje články na Sportnectu.

Jak se rozběhnout po porodu?

14.2.2018

Ahoj 🙂 Minulý článek o běhání s kočárkem si přečetla hromada lidí a jsem za to moc ráda. Co mě ale trošku vylekalo, bylo pár pár komentářů a zpráv ve smyslu „porodím a hned vyběhnu“ a já jsem si v tu chvíli uvědomila, že tohle jsem tím článkem vůbec říct nechtěla a musím to rychle napravit. Ano, chtěla jsem k běhání postrčit ty, co váhají jestli vyběhnout s kočárkem nebo ne, ale vůbec jsem tím nemyslela, že to máte dělat brzo po porodu! Po porodu má tělo co dělat samo se sebou a na zátěž v podobě běhání není připravené. Návrat k běhání po porodu je pomalý a pro hodně žen (včetně mně) taky dost náročný. Nenechejte se prosím zmást sociálními sítěmi, kde všechno vypadá jednodušší, hezčí a bez problémů. A i když se sama snažím sdílet i okamžiky a období, kdy mi to nejde, tak to pořád může vypadat jinak než ve skutečnosti.

A jak tedy začít běhat po porodu?

 

1. Pánevní dno a střed těla.

Úplně první věc než začnete přemýšlet o běhání, posilujte pánevní dno a střed těla. Vím, že se o tom píše všude a já se k tomu přidám. Není to nic extra zábavného, ale je to důležité pro vaše zdraví a opravdu se to vyplatí. Zkontrolujte, jak jste na tom s diastázou neboli rozestupem břišních svalů (pěkné video je třeba tohle) a hlavně prosím nezačněte cvičit sklapovačky a sedy lehy! Ideálně, když vás prohlídne fyzioterapeut.

Co jsem dělala já? 

Po druhém porodu jsem absolvovala workshop Poznej své pánevní dno od Fyziomami Martiny Nakládalové. Martina je fyzioterapeutka, je z Otrokovic a pořádá workshopy po celé republice i Slovensku. Sama má dvě děti a krásně ploché břicho, takže jí opravdu věříte, že ví, co dělá 🙂 A je to bývalá házenkářka 🙂 Moc doporučuju.

Další informace jsem se dozvěděla od Ivy Fiškandlové z jejího webu Centrum pohybu po porodu. Na jejích kurzech jsem nikdy nebyla, protože do Prahy to mám trošku z ruky, ale na webu v sekci „kolegové“ si můžete najít fyzioterapeuta, kterého Iva doporučuje mimo Prahu.

Absolvovala jsem seminář Funkční trénink I – aktivace core v Yoda institutu, kde jsem se naučila teorii, dýchání a vyzkoušela různé cviky.

Během šestinedělí po třetím porodu jsem začala cvičit se svým fyzioterapeutem Liborem Vymětalíkem.

A teď trénuju pod vedením Kuby Smejkala v Colliery Crossfit.

A pořád je na čem pracovat 🙂

IMG_1606

cvičíme 🙂

2. Procházky.

To je takový příjemný předstupeň běhání. získáváte zpět kondici, zhubnete nějaká kila a není to taková zátěž pro tělo jako běh. Procházky s kočárkem mám moc ráda a s prvním synem jsem měla důkladně prochozený park i půlku města.

3. Střídejte běh s chůzí

Pomalu, postupně se z rychlé chůze rozběhněte. Klidně střídejte běh s chůzí. Nenechte se odradit a vydržte to. Postupně prodlužujte délku běhu. Poslouchejte svoje tělo a jakmile se vám něco nezdá, něco někde bolí, píchá nebo se moc zadýcháváte, vraťte se zpět k chůzi. Není to žádná ostuda nebo selhání.

4. Trpělivost.

Třeba vám běhání nepůjde, budete unavené, bude vás něco bolet nebo vám třeba fyzioterapeut běh zatím nedoporučí. Buďte trpělivé. Nelámejte nic přes koleno, netlačte na sebe zbytečně. Ono to časem půjde. Fakt 🙂 Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že mě v létě trápila bolest kloubů. Cvičila jsem tehdy jenom jógu, chodila na procházky a občas jsem se zkoušela proběhnout. Uběhla jsem tehdy bez bolesti třeba jenom padesát metrů, ale slavila jsem každý metr a měla z toho radost. Když jsem poprvé doběhla s kočárem až do Alberta, což je asi 700 metrů od nás, byla to euforie 😀

5. Nesrovnávejte se s ostatními.

Tohle se krásně napíše, ale už se to trošku hůř dělá. Ono je totiž fakt na naštvání, když přijdete domů ze svižné vycházky, myslíte si, jak jste na tom už dobře a na instagramu uvidíte jinou maminku běžkyni, jak trénuje na maraton, je hubená a dítě má asi o půl roku mladší než vy. Nebo že všichni (= všechny vaše bezdětné kamarádky) běhají na Lysou a vy slavíte, že jste oběhla park, dva a půl kilometru, yes 😀  Asi se můžu přestat skrývat, protože je vám jasné, že píšu o sobě a svých pocitech, že? 🙂

Některým ženám jde regenerace po porodu rychleji a některým pomaleji. Tak to prostě je, můžeme si říkat, jak je to nespravedlivé, může nás to mrzet a štvát a to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Přijměte to jako fakt, berte ostatní jako inspiraci, poctivě cvičte a postupně krůček po krůčku se přibližujte svému cíli.

IMG_1705

Tak to je pro dnešek všechno 🙂

Běhejte a mějte se krásně. A jestli vás něco zajímá, na něco jsem zapomněla nebo mi jenom tak chcete napsat, tak napište 🙂

Alžběta

 

Chcete si přečíst moje články, které nejsou běhání a dětech? Koukněte na Sportnect.

The Grand Brighton Half Marathon: 4 weeks to go!

30.1.2018

První závod v Anglii, první velký závod po třetím porodu, první výlet na jih Anglie od školy……. The Grand Brighton Half Marathon!

Těším se na ten závod strašně moc. Na Brighton, na moře, na pivo pez pěny, na fish and chips, na britskou angličtinu, na samotný závod, na atmosféru kolem závodu, prostě tak nějak na všechno 🙂 Už jsem tady na blogu několikrát psala, že jsem kdysi v Brightonu chtěla žít, třeba tady v článku Never say never, tak jsem zvědavá, jestli se mi ten Brighton bude pořád tak líbit 🙂

Ale teď už k půlmaratonu a k tomu, jak na něj trénuju?

Úplně na začátku jsem nechtěla běhat podle žádného tréninkového plánu, Pro někoho je něco takového nepochopitelné, ale na podzim jsem byla pořád ještě dost unavená z dětí, ze Sportcentra, z toho, jak mě bolely klouby v létě, z nevyspání a tak nějak ze všeho a nechtěla jsem nad sebou mít ještě navíc bič v podobě nějakého plánu. Samozřejmě jsem byla odhodlaná běhat, ale nechtěla jsem si do života přidávat zbytečný stres navíc. Ale 🙂 V rámci startovného jsme dostali měsíční online coaching a zpracování tréninkového plánu. Nejdřív jsem to ignorovala a když mi přišel druhý mail s tím, jestli to fakt nechci vyzkoušet, klikla jsem yes, odpověděla na spoustu otázek ohledně mé současné kondice a vyjel mi 16ti týdenní plán. První týden jsem odběhala podle něj a vyplnila report k jednotlivým tréninkům a hned druhý týden jsem nesplnila. Marťa špatně spal a pro mě bylo nepředstavitelné, že když konečně spí, já vstanu a půjdu brzo ráno odběhat trénink a pak budu celý den vyřízená, když můžu zůstat spát a jít potom dopoledne běhat s kočárkem. Myslím tím tréninky jako opakované kopce, tempové běhy, které jsem na podzim prostě s kočárem nedala apd. Takže jsem potom neprodloužila online trenéra a vznikl takový plán kříženec, kdy se snažím dodržovat každý týden jeden tempový běh, jeden speed trénink, jeden dlouhý běh a zbytek běhů úplně volně, ale když třeba v plánu jsou už zmiňované kopce, tak je s kočárem neběhám a běžím něco jiného. Každý týden mám rozložený trošku jinak, podle toho, jestli mám hlídání, jestli poběžím s kočárem a taky podle aktuálního stavu vyspání, nevyspání, únavy. Mým cílem není se zničit, takže pokud nějaký den odběhám pomaleji nebo kratší, tak to tak prostě je. Doufám, že jsem svoje myšlenky přenesla na papír tak, že to dává smysl 🙂

IMG_3408

Long run, v Olomouci s kamarádkou Pavlínkou 🙂 Místo na kávu a dortík jsme šly běhat 🙂

 

IMG_3489

Tempový běh, s kočárkem ve větru a s vyfouknutýma kolama 😀

Kromě běhání taky cvičím. Od šestinedělí jsem chodila k fyzioterapeutovi Liborovi. Cvičila jsem pánevní dno, core a pracovali jsme na stabilizaci lopatek. To už jsem psala v nějakém minulém článku. Na podzim už jsem se cítila silnější a chtěla se zase posunout dál, takže od listopadu chodím do Collieri Crossfit a dvakrát týdně mám osobní tréninky s Kubou. Na začátku jsem prošla důkladnou diagnostikou a řekli jsme si, co očekávám a na co se zaměříme. A výsledky už cítím a myslím, že už jsou i vidět 🙂

IMG_3548

Můj oblíbený stupňovaný běh, jenom podle pocitu a krásně to šlo 5:01, 4:44, 4:24, 4:23, 4:12

IMG_3456

A tohle byly intervaly 🙂

Taky vás asi zajímá, na jaký cílový čas trénuju. Do přihlášky jsem zaklikla políčko, že doběhnu mezi 1:45 – 1:59. To je docela velký rozptyl a já sama zatím nedokážu říct, jak na tom jsem. Většinou běhám s kočárkem a teď bych potřebovala i pár tempových běhů sama bez kočáru, abych zjistila, jestli jsem na tom tak, jak si myslím nebo úplně jinak. S tím kočárem to totiž zatím funguje krásně jako „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ a bez něj potom běžím docela o dost rychleji. Ten Brighton každopádně neberu jako vrchol sezóny nebo závod, kde bych chtěla zaběhnout (nebo dokonce snad překonat) svůj současný osobní rekord. Jsem sama zvědavá, jak mi to půjde tyto poslední čtyři týdny a jak se budu před závodem cítit 🙂 Zatím je mi skvěle, baví mě to, těším se na každý běh i na každý trénink do gymu a doufám, že mi to vydrží co nejdýl 🙂

Tak to je pro dnešek všechno 🙂 Zajímá vás ještě něco? zapomněla jsem na něco? A na jaký závod se chystáte vy?

Mějte se hezky 🙂

Alžběta

 

Sportnect – blog. Občas, no vlastně čím dál častěji, píšu taky o něčem jiném než o svém běhání 🙂